GAME OVER /Dejttem/

XVIII.

Dominik se vyřítil ze skříně hned, jak to bylo možné. Svíčkou, kterou si musel ve stísněném prostoru držet těsně u pasu, rozháněl stíny kolem sebe. "Maty? Kde jsi?"
Za okny se znovu probudily živly a seslaly na zem další blesk, jenž na moment skrz sklo prosvítil většinu pokoje, a tím odhalil Rushovo dílo.
"Matyáši!" Vyjekl Dominik, rozběhl se přes místnost, ale i s hořícím svícnem si skoro neviděl pod nohy. Viděl ho tam. Blesk trval jen chvíli, i přesto černovlasý až bolestivě ostře spatřil Matyášovo tělo odhozené na zem u zdi.
Když měl podezření, že už je téměř u něj, položil svíčku na zem. Světlo dopadlo na špičku černobílé boty.
"Maty!" Pusunul svíčku po zemi blíž ke zdi, aby mu viděl do tváře. Zády byl opřený o zeď, nohy měl natažené před sebe. Hlavu měl nakloněnou na bok a z koutku úst mu pramenil potůček čerstvé krve. Dominik ho v kleče chytil za ramena a zatřásl s ním. "Matyáši, tak se vzbuď."
Blonďák pohnul hlavou ze strany na stanu, pak otevřel oči. Když před sebou viděl Dominikovu vyděšenou tvář potaženou vrstnou tmy, chtěl se zeptat, co se vlastně stalo, jenže jakmile pootevřel rty, tak se z nich místo slov vyvalila hustá krev. Rychle se přetočil na bok, aby to mohl vyplivnout vedle sebe do rohu. Příval krve obarvoval dřevo do tmavších barev a zanechával na zemi krvavé žmolky.
"Do hajzu." Černovlasý jako na povel vyskočil na nohy a přikryl si ústa dlaní. Netrvalo dlouho, a i on cítil na jazyku cosi poměrně nechutného. Žaludek se mu zvedl tak rychle že ho to donutilo udělat několik rychlých kroků vzad, prohnout se v pase a vyhodit na zem obsah svého žaludku. Jak v něm mohlo vůbec něco být? Vždyť už několik dní nejedl.
Z místa, kde se linula slabá záře svíčky se ozvalo kašlání. "Vou"
Černovlasý se snažil ve tmě zaregistrovat nějaký Matyho pohyb. "Cože?"
Další kašlání. "Vodu," Zalapá po dechu. "Prosím."
Dominik se nejprve dezorientovaně rozhlédne po tmavé místnosti. "Vodu?" Pohlédl na doutnající svíčku a pak na okna, až potom mu došlo, co má dělat. Zdvihl ze země svícen a zamířil s ním k protější zdi s okny. Nahmatal okraje okenic, ale žádnou kliku k jejich otevření, proto se napřáhl a kusem kovu okno vysklil. Několik střepů mu popadalo k nohám, jiné se mu zadřely do kůže. Třískal do skla dokud nebyla díra dostatečně velká, aby se mohl vyklonit ven. Když tak udělal, podíval se dolů pod sebe, kde ovšem prostor zel prázdnotou. Stejně, jako se blesky a kapky braly odnikud, tak tam i dopadaly. Jak se tam černovlasý díval napadlo ho, jestli by se mu něco stalo, kdyby skočil. Jestli by to nebylo rozumnější to ukončit takhle, než se hnát za pověrným stým pokojem, kde na ně záchrana ani čekat nemusí.
Proud jeho myšlenek přeruší Matyho další zasípání, které přes hlasité bubnování deště skoro nezaslechl. Měl by sebou hnout.
Ruku se svícnem natáhl před sebe a počkal, až plamen zeslábne a uhasne. Pak jednoduše vyndal zbytek svíčky a nechal ho spadnout do temných hlubin. Když dešťovou vodou oplachoval svícen, do očí ho bičoval silný vítr a kapky, které se mu usazovaly ve vlasech. Jakmile z něj dostal pryč všechen prach a vosk, tak ho podržel tak, aby do něj napršelo co nejvíc vody. Po tmě, kterou už nerozháněl ani mizerný plamen svíčky, se dostal až k blonďákovi.
"Maty, jsem tady." Dal o sobě vědět.
Raněný zvedl hlavu a hned na to bolestí obrátil oči vsloup. Vděčně přijal ledovou vodu, kterou lačně vypil. Cítil, jak se mu bodavý chlad rozlévá po těle, jako by právě dobyl celé území, když ho do teď cítil jen všude na kůži. Naposledy si odpluvnul, kovová pachuť krve v ústech začínala pomalu mizet.
"Sakra, děkuju." Mluvil nezřetelně, poněvadž mu spodní čelist pulzovala bolestí, jako by mu někdo dal pěstí, ne-li ještě hůř. Nemotorně se zvedl na nohy, jako oporu využil zeď za zády, aby se opřel a jakmile byl stabilní, vyndal si z kapsy zapalovač.
"V pohodě, nespěchej. Ať se ti nezamotá hlava, když jsi ztratil tolik krve."
"Máš pravdu." Narazí bokem do zdi a plnou váhou se o ni opře. Hřbetem ruky i otře nos, jen aby pak na kloubkách spatřil krev. Odkud všude mu vytékala? Měl pocit, jako by ho srazilo auto, hlava mu třeštila, tělo mu téměř vypovědělo službu. Škrtnul zapalovačem a ve světle vyhledal Dominika. Do hajzlu. Na co si tady hraje? Ztratil teprv první život a skoro se nebyl schopný zvednout, ale co Dominik? Je v podstatě krok od smrti a pokaždé se zvedl a šel dál.
"Ne, musíme pokračovat."
"Seš si jistej?"
"Jo, musíme se tam dostat." Odrazil se rukou od zdi, udělal pár kroků a už byl u vyražených dveří 0064, i nadále vládla skrz pokoje tma.
Černovlasý sáhl do kapsy pro baterku, ale dřív, než v prstech ucítil plast se jeho prsty dotkly dřevěného povrchu. Krucifix. Dominika polilo horko, když si uvědomil, čeho se dopustil.
"Maty," Hlesl, Matyáš vedle něj k němu stočil světlo svého zapalovače. Tma se rozpustila a tím odhalila Dominika s malým křížem v ruce. "Já jsem na něj zapomněl. Hrozně se omlouvám, vůbec jsi nemusel přijít o život." Pronesl úzkostlivě.
Matyáš zíral na kus dřeva, ale i přes výraznou bolest, co doteď cítil převážně v čelisti, to nedokázal mít Dominikovi za zlé. Věděl, že i kdyby černovlasý navrhnul Rushe vykázat, nesouhlasil by. Nemohl ho za to nenávidět. "Je dobře, že jsi ho šetřil, budeme ho potřebovat." Přikývnul.
"Ale mohlo to dopadnout líp." Sklopil oči ke krucifixu.
"Tak to dopadne líp příště, na tom nesejde." Jeden druhému věnují povzbuzující úsměv, pak Dominik vrátí kříž do kapsy a vytáhne z ní baterku. Posvítil na druhý konec místnosti, aby zjistil zda mají hledat klíč.
"Výborně," Zavrčel ironicky jeho blonďatý kamarád, když se před nimi objevila dřevěná brána a až za ní dveře 0065. "Přesně tohle jsem teď chtěl řešit."
Dominik svítil na okolní stěny, aby se rozientoval v prostoru. "Myslím, že tady už jsou dva vchody do různých sklepů, bude těžší tu páčku najít."
Došli ke dvěma schodištím vedoucím do podzemí. "Asi se budeme muset rozdělit."
"No, bude to úspora jak času, tak baterek a zapalovačů." Přitaká nejistě Matyáš. "Zkusíme to?"
"Tak jo, když to najdeš, tak zařvi." Přikýv Dominik. Matyáš se otočil, kulhavě obešel jeden ze znehodnocených dřevěných sloupů a s myšlenkou na brzké setkání se ponořil do hlubin sklepení.