Sourozenecká Láska Bø

Kapitola třináctá - co to s ním je?

"Tak co?"

"Uvidíme zítra. Něco zkusím a doufám, že se v to pletu."

"Proč, když to pomůže?"

"Protože, by to nebylo moc dobré."

"Dobře. Všiml jsem si, že chodíš s tím Švedém Samuelsonem."

"Ano, ale není to tak vážný."

"Nemáte to zakázané, ale je to šmejd."

"To mi tady poslední dobou říkají všichni."

"Dávej si na něj pozor. Ostatní ví o čem mluví."

"Dobře."

Byla jsme u sebe v pokoji a stál tam i Johannes.

"Něco zkusím. Ty to nebudeš komentovat, ani se o tom zmiňovat a jdeš se hned připravit."

"Dobře. Tak co mám dělat?''

"Nic jen stůj." Stoupla jsem si na špičky. Rukou mu ze zadu chytla krk a přitáhla si ho k sobě. Líbali jsem se. Měla jsem pocit, že všechen čas zmizel, jen on a já. Strkal mi jazyk až úplně do krku, ale nevadilo mi to. Jako by to bylo něco, co jsem už dlouho potřebovala. Zaryla jsem mu prsty do vlasů a přitiskla si ho blíž. Odtáhal jsem se od něho a těžce vydechovala, jako bych uběhla maraton. Koukla jsem se na něj a byl na tom stejně jako já.

"Nemáš ráda podvádění.''

"Běž se připravit, promluvíme si o tom pak." Kývl hlavou a odešel se připravovat.

"Tak co vyjde to?"

"Uvidíme nevím jestli chci, aby moje metoda fungovala."

"Uvidíme." Cítila jsem se provinile. Johannes právě přijížděl na střelnici. Nikomu to dneska moc nešlo, tak uvidíme jaká bude moje metoda.

"Všechno dal."

"Ano viděla jsem."

"Byli to všechno jen centrové rány."

"Je před námi ještě jedna položka." Ukázal svojí legendární položku ve stoje. Za 18 sekund bez chyby. Tak moc jsem doufala, že to byla jen náhoda. Nemohla jsem ho každý den líbat, aby měl lepší výsledek.

"Naty."

"Anoo?" Otočila jsem se za Johannesem.

"Dneska ráno u tebe v pokoji."

"Chceš to řešit teď? Musím jít na ceremoniál."

"Budu čekat u tebe v pokoji.''

"Dobře."

"Jo a Nat."

"Ano?"

"Gratuluju."

"Není to první místo.''

"Ale zítra bude." Skončila jsem druhá. Simonová s Francie měla čistou položku a dneska jí to na lyžích fakt šlo. Zítra stíhačka, budu muset vyjíždět z druhého místa, to se mi ještě nestalo.

..............Johannes..............

"Hádám že o tom nechceš mluvit."

"Jen do toho. Co máš na mysli?"

"Proč?"

"Proč jsem tě políbila?"

"Ano."

"Jen tak.''

"Víš obávám se, že jsi byla tak rozrušená z našeho polibku že jsi skončila 2."

"A ty tak nažhavenej, že si skončil 1."

"Nat!!"

"Neměla jsme to dělat."

"Neměla. Oba máme své partnery."

"Jsi s Heddou šťastný?"

"Nejsem nešťastý. Ty?"

"Nevím, jak vypadá spokojený člověk ve vztahu."

"On je tvůj první přítel?"

"Ne 3, ale tamti nebyli nic moc."

"Nechtěla jsis počkat na někoho výjimečného?"

"A kdo by to jako byl?"

"Já nevím. Kdokoliv jiný krom něj."

"Proč se vždycky hádáme, o tom s kým co děláme z někým jiným."

"Oba odpověď známe." Byli jsme na jednou u sebe tak blízko. "Je vážně super, že máš pokoj sama pro sebe."

"Být trenérem má své výhody.''

"Evidentně.'' Slabě jsem jí políbil na rty. Koukl jsem se jí do očí. Chytl jsem jí za boky a přitáhl jsem si jí blíž. Uslyšeli jsme zaklepání a rychle se od sebe odtrhli.

"Dále." Řekla Nat a koukla se na mě.

"Lásko já- Johannesi." Kývl hlavou.

"Sebe!"

"Co tu dělá?" Zeptal se jí.

"Nebuď nepříjemný. Nezapomeň, že je můj bratr a taky spoluhráč."

"A musí být tady v pokoji?''

"Řešili jsme něco."

"Jo jinak gratuluju ke 3 místu." Vložil jsem se do řeči já. Nat se tvářila, jako bych rozpoutal válku.

"Zalez jo?!" Řekl mu Sebastian.

"Je moje sestra."

"Víte co, oba vypadněte a Johannesi, ty mi zavolej Táje."

"Nat?"

"Hned Johannesi."

"A já?" Koukla se na Seba.

"Ty se klidni, nebo se neudržím." Kývl hlavou a oba jsme odešli.

"Nemám tě rád."

"To je vzájemné."

"Přinutím Nat, aby se s tebou rozešla.''

"Zkusit to můžeš.''

"Neboj jsi šmejd a Nat je hodná holka. Až tě pozná nebude tě chtít."

"Jakoby tebe jo." Zasmál se a odešel. Přišel jsem na pokoj a řekl Tarjikovi, aby šel za Nat. Měl jsme čas přemýšlet. Nevím co si mám myslet o tom polibku. Vím jen to, že mi to pomohlo v závodě.