Jmenuji se Natasha před měsícem mi zemřel táta u kterého jsem žila. Musela jsem tedy k mamce. Neviděla jsem jí 6 let po tom co se znova vdala a měla jiné děti. Miluju biatlon sama ho ve volném čase dělám ale nikdy jsem si netroufla jít na profesioná...
Bylo asi 12 hodin ráno a čekala jsem na Nat, aby jsem šli na její trénink.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Měla na sobě nádhernou soupravu. "Vypadáš úžasně.''
"Dělej a nemel. Máme před sebou spousty práce."
"Jak spousty práce?''
"Po včerejším tréninku musíme vypilovat tvůj balanc.''
"A to je důležité k čemu?"
"Nach mě pracovat na začátek si dáme 8 kilometrů.'
"8?"
"Jo to zvládneš ne?''
"Nooo mohli by jsme dát třeba jen 5."
"Bože můj, Fajn."
.........Natasha...........
Po 5 kilometrech jsem zastavila u lavičky. Johannes se zdál v pohodě, když ke mně doběhl hned se posadil na lavičku.
"Proč si nasadila tak smrtelné tempo?"
"Ach bože máme ještě co dělat." Trénovoli jsme spolu asi 4 hodiny. Jeho kecy se nedali vydržet. Jelikož byl vyčerpanej jeli jsme autobusem. Překvapivě jsme tam byli úplně sami. "Slyšela jsem že máš holku."
"Myslíš Heddu?''
"Samozřejmě."
"Jo vypadá to mezi náma vážně. Spíš ty mi pověz. Seš dokonalá a nikoho nemáš. Jak to?"
"Čekám na toho pravého."
"A líbí se ti někdo?"
"To ví a bude vědět jen Tarjik."
"Vy dva máte spolu dobrej vztah co?"
"Jo rozumíme si."
"Ach tak."
"Káždopádně tohle bylo naposledy co si takhle mlel. Už nebudu hodná sestřička, budeš prostě dělat co řeknu. Jinak přijde trest."
"Umíš dávat i tresty."
"To si piš a budou pro tebe smrtelný, jak jsem dneska pochopila."
"Fajn už ti do toho nebudu kecat."
"Já si myslím."
Byl čas večeře, tak jsme znova zkusili sedět u stolu jako rodina. Kluci se bavili s otcem o politice nic zajímavého. Pak ale Johannes řekl něco co jsem nechtěla, aby říkal.
