Sourozenecká Láska Bø

Kapitola první - seznámení

Přijela jsem před ohromný dům.
Chtěla jsem ještě chvíli pro sebe, než všechny poznám.

..........Johannes.............

"Bude umět vůbec Norsky?"

"Jasně že jo. Dělala modelku v Paříži a táta tam dělal herce, ale mezi sebou mluvili norsky." Řekne mi máma.

"Mám pocit jakoby k nám jel cizí člověk. Co bychom měli vědět?"

"Já vlastně nevím 6 let jsem sní neměla kontakt. Občas jsem si psala s Mikem, ale jen abych věděla že je živá. Je jí 21 let, podle všeho je nádherná. Dělala modelku a vím že hrála i basket. Myslím že umí 6 jazyka plynule a dalšíma 3 se dorozumí."

"Proč jste si vlastně už nenapsali?"

"Vlastně jsem nikdy nechtěla aby jste o ní věděli. A když jsem odešla a ona mě viděla 1 za rok. Po tom co jsem jí řekla že jsem znova vdaná s dětmi nechtěla už být semnou ve spojení."

"Ale všichni k ní budeme hodný, hlavně ty Johannesy." Ukázal na mě otec prstem.

"Pokusím se."

"Zemřel jí táta a nikoho nemá. Mámu prakticky nezná takže to bude chtít čas, hlavně ať se cítí vítaná."

"Dobře tati." Řekl můj bratr, a když jsme mlčel všechny oči koukali na mě.

"Jo zkusíme to."

Zazvonil zvonek.

"To bude ona."

.........Natasha..........

Byla jsem nervózní. Ani jednoho jsem nechtěla vidět, ale musela jsem. Přišla mi otevřít moje matka.

"Ahoj mami." Hned mě objala, ale objetí jsem jí nevrátila.

"Ahoj Nat pojď dál seznámit se." Vzala jsem si 2 kufry a 4 tažky. Nebylo to vše, ale vzala jsem nejnutnější.

"Vy budete můj nový táta hádám?"

"Klemet rád tě poznávám."

"Jste hezčí než jsem si myslela."

"Tak to moc děkuju."

"A tohle" ukázala matka na dva kluky "Jsou tvý nevlastní bráchové. Máš víc nevlastních sourozenců, ale ty tady nejsou."

Starší bratr kterej byl víc po svém otci mi podal ruku. "Tarjie." Řekl mi.

"Vím kdo jsi. Jsem Natasha, ale říkej mi Nat nebo Naty to je jedno." Koukla jsem se na toho druhého toho o dost hezčího. Otevřel pusu ale já ho předběhla. "Johannes znám vás oba. Jedny z nejlepších biatlonistů na světě." Oba se na sebe koukli.

"Biatlon ti není cizí." Řekl Johannes.

"Ne to není. Přeci jenom jsem Norka a žila jsem ve Francii."

"Slyšeli jsme, žě jsi byla prý modelkou."

Zasmála jsem se.

"Ano byla jsem modelkou ve Victoria's secret. Jsme dobrý kamarádky."

"Vážně?? Páni to jsi slavnější než jsme čekal. Proč jsi skončila?"

"Soud nařídil abych šla k matce. A navíc jsme chtěla pauzu."

"Aha a -" přerušil ho jeho otec.

"Nech Nat aby jsi vybalila budeš si sní moc promluvit kdykoliv jindy." Usmála jsem se na něho, evidentně si budeme sedět nejvíc. Šla jsem si vybalit do svého pokoje který mi ukázal Tarjie. Vybavila jsme si a lehla si do postele.

........Johannes.........

Byl jsem s Tarjiem u mě v pokoji. "Je totálně hot." Řekl mi bratr.

"No totálně asi ne ale je hezká. A navíc nemáš náhodou holku."

"Mám, ale je to sestra."

"Nevlastní!"

"Gita to pochapí."

"Když to říkáš." Zvedl jsem se a chtěl odejít.

"Kam jdeš?"

"Za naší nevlastní sestrou." Kývl hlavou a já odešel. Bez zaklepání jsem vešel do jejího pokoje. Seděla na posteli a tekly jí slzy po tváři. Když jsme otevřel, koukla se na mě. "Promiň měl jsem zaklepat."

"To nevadí, potřebuješ něco?"

"Seš v pohodě?"

"Já jasně, že jo nemám být?"

"Tečou ti slzy." Utřela si slzy.

"Nejspíš alergie."

"Nevěřím ti. Musí ti chybět a je normální brečet."

"Jo chybí mi a hodně, ale nechci truchlit, to by si nepřál."

"Jestli chceš odreagovat, tak by jsi mohla s náma zítra na trénink."

"Vlastně jo, chtěla bych si promluvit s vaším trenérem."

"Dobře a pojď dolů bude večeře."

.........Natasha...........

Šla jsem s Johannesem dolů na večeři.
"Zítra půjdu s klukama na trénink." Řekla jsem, když jsem všichni jedli.

"Nemyslím si, že je to dobrý nápad."

"Proč ne??"

"Měla by ses zaměřit na sebe, nebo trávit čas semnou. Dlouho jsem se neviděli Nat."

"Jo a čí je to chyba?"

"Neudělala jsem nic špatně."

"To říkáš ty. Rodinu máš perfektní, dokonce se mi líbí i tvůj novej manžel, ale to nevynahradí to, že jsem nikdy neměla matku."

"Myslím, že by nám to prospělo."

"Nezlob se MAMI, ale jsem dospělá a prakticky jsi moje máma jen pro to, že jsi mě porodila nic víc, takže tě nemusím poslouchat."

"Víš co, dělej si co chceš. Je mi to jedno. Škoda že tvůj otec zemřel."

"Jo je to škoda, byl taky jediný kdo o mě měl zájem."

"Neopustila jsem váš, protože jsem tě nechtěla, ale protože jsem byla mladá na to být matkou."

"A v čem je rozdíl?" Vykřikla jsem na ní. Cítila jsem jak mě Johannes chytl pod stolem za ruku.

"Jednou mě pochopíš."

"Ne myslím že nepochopím." Vztala jsem a odešla od stolu. Šla jsem rovnou do svého pokoje. Po chvíli za mnou přišel Klemet. "Omlouvám se nechtěla jsem vám níčit večeři."

"To je v pohodě. Chápu tě vážně ano. Přišla si o tátu a teď máš žít s matkou, jako bys jí znala, ale neznáš."

''Je to těžké, ale nemá smysl aby mi říkala co smím a co ne. Nezajímala se, vždyť ani kluci o mě nevěděli."

"Můžeš jí nesnášet, ale on tě má ráda svým způsobem."

"Budeš pro mě víc rodičem, než kdy bude ona."

"Dej jí šanci."

"Zkusím se krotit a s tou šancí neštěstí uvidím." Usmál se na mě a zničeho nic mě obejmul. Hned jsem mu objetí oplatila. Nachvíli jsem se cítila v bezpečí. "Děkuju." Zašeptala jsem.

"To já děkuju vždycky jsem chtěl dceru. A mám tebe. Moje první dcera mě nikdy neměla v lásce." To co řekl mě zahřálo u srdce.