V pasti dominantního (yaoi A/B/O)

Neznámé prostředí

„Zlom nastal v ten moment, co jste hráli tu hru. To, jak ses odkutálel pryč a do někoho narazil...byl jsem to já. Jakobys zničil bariéru mezi mnou a omegami. Možná bych si to ani neuvědomil, ale dával jsi mi jakési signály. A částečně mě do vztahu s tebou nutil i Henry."

„V druhé řadě ti chci říct, že mě to mrzí a jelikož s tím nemůžu skoro nic udělat, zařídím, že o tebe bude dobře postaráno v jakémkoli případě. Nejsem ten typ, co má potřebu ubližovat nevinným," oznámil a u toho se koukal do země.

„Nechci, aby ses mě bál. Neublížím ti. Naopak. Chci ti zařídit nový a krásný život za to, že jsem ti zkazil tvůj předešlý. Kdyby toho na tebe bylo moc, řekni. Někdy za čas se můžeš podívat za tvou sestrou, vím, že spolu máte úžasný vztah, jen chci, abys byl šťastný." Z oka mi ukápla další malá slzička a já ji rychle utřel.

Tohle mi ještě nikdo nikdy neřekl. Snaží se udělat mě šťastným Ethane. Tohle není ten typ dominantní alfy, která bere omegy jako otroky...

„Jako u každé věci není všechno jen růžové a i přes to, že nechci vztupovat do tvé "bezpečné zóny" tě musím "chránit" a to zahrnuje také pár nepříjemností..." podíval se mi přímo do očí a to ve mně vzbudilo jakousi nervozitu.

„Jedna z těch nepříjemností je, že budeš muset nosit tohle," odněkud vytáhl černý obojek.
„No tak na to zapomeneš rychleji než na to, co ti říká Henry!" vyjekl jsem, rychle se zvedl z křesílka a začal couvat dozadu. Shin nezůstával moc daleko. „Vím, že je to nepříjemné, ale bohužel musíš," pomalu se ke mně blížil.

„Ne ne ne ne ne ne stop! Nepřibližuj se ke mně s tou věcí!" Hystericky jsem máchal rukama. „Je to jenom pásek, neuškrtím tě s tím," vymlouval to a pokračoval v klidné pomalé chůzi.

„Dej odemě ten ďáblův výtvor, nebo ti vyškrábu oči," varoval jsem ho. Moc dobře jsem věděl, že dřív nebo později narazím do zdi. „Ani nebudeš vědět, že to tam máš," přibližoval se blíž a blíž.

Najednou jsem se zasekl. Došlo mi totiž, že nemůžu nikam utéct, protože jsem právě teď u zdi. „Je to i kvůli tvému bezpečí. Co kdyby se stalo něco podobného, jako na tom náměstí?"

„Že já ti ty oči vyškrábu hned?" „No...to si asi ty oči budu muset hlídat." Pokrčil rameny. „Shine, prosím ne. Nechci to mít na krku," žadonil jsem.
„Věř mi. Nic ti to neudělá. Ale pokud se nenecháš a budeš se takhle vzpírat, bude to bolet." Zastavil se kousek přede mnou. Ale opravdu jen kousíček. Dělilo nás pouze pár centimetrů.

V očích jsem měl strach. Nechci to. Obojky se dávají omegám, aby ostatní alfy věděli, že ona už někomu patří, ale neříkal náhodou, že budu svobodný?

Pomalu se s tím přibližoval k mé hlavě. Já rychle uhl a využil volného místa k útěku. To mi ale nedošlo, že dominantní alfy jsou v těchhle věcech opravdu zásadoví.

Než jsem stihl udělat víc jak dva kroky, popadl mě za ruku a stáhl k sobě. Trhl se mnou a tím narušil moji stabilní rovnováhu. Padal jsem. Ne na zem, ale na jeho hrudník. Než jsem však stihl cokoli podniknout, okolo hlavy mi proletěla černá věc. Obojek.

Ani jsem se nenadál a měl jsem ho na krku. Jemu se to fakt povedlo. „Shine!" vykřikl jsem a v ten moment jsem se trochu zadusil. Začal jsem okamžitě kašlat a snažil se nadechnout.
Nemůžu mít na krku obojek, to jsem mu měl a zapomněl říct. V tom stresu se to nedalo.

On si to naštěstí rychle uvědomil a povolil.
„Proč jsi mi to neřekl?" hlesl potichu, když jsem se od něj trochu oddálil a klekl si. Pořádně jsem se nadechl a zase vydechl. „Byl jsem ve stresu! Jak můžu myslet na takové maličkosti?" Hodil jsem rukama a zvýšil hlas. „To není maličkost! Mohl ses..." zasekl se v polovině věty. Překvapeně jsem na něj pohlédl. Sklopil pohled a uklidnil se. „Omlouvám se. Je to moje vina. Promiň, že jsem na tebe křičel..." přiznal vinu a posadil se za mnou.

„Shine?" divil jsem se. „Neměl bych na tebe křičet. Nedělá to dobře ani jednomu z nás."

Nechápal jsem ho. Vím, že mě chtěl chránit, ale aby se ještě omlouval za to, že já mu neřekl, že tyhle normální obojky mě dokážou zadusit?

„Ethane je mi to líto, ale tomuhle se nevyhneš. Pořídím ti speciální, který ti vadit nebude. Nechci, aby se opakovalo to, co se stalo ve městě." Říkal to s klidem. Jak je možné, že se dokázal tak rychle uklidnit?

„Já bych se měl omluvit. Nenapadlo mě to," sklopil jsem zrak. Chvíli mezi námi bylo ticho, jenomže on se beze slova zvedl a začal něco hledat ve skříni. Ta byla skoro prázdná, ale pár věcí by se tam najít dalo.

Když to "něco" našel, pousmál se a něco si pro sebe řekl. Myslím, že to bylo něco jako „já věděl, že je na tebe spoleh Luno," ale nejsem si jistý.

Ta věc, kterou teď držel v ruce byl další obojek, ale tentokrát mnohem volnější a menší. I tak jsem si ale nevěřil, že bych to dobrovolně nosil. Místo toho, abych poslušně držel jsem se zvedl a opět pomalu couval dozadu. Moc dobře jsem věděl, že mi to dlouho nevydrží, ale bral jsem to jako prodloužení svobody.

V tom mi ale v pohybu zabránila Shinova ruka. Nečekal bych, že bude tak rychlý. Natiskl mne na sebe a pomalu vdechoval mé feromony. Nelíbilo se mi to, avšak jsem nemohl nic dělat. Bylo mi jasné, že jeho vůně si také bude hledat cestu ven, jenomže mě začala uspávat a já si teprve po chvíli uvědomil, co dělá...

Tak a je tu další kapitola. Co myslíte, že se stane s Ethanem? Já s ním něco provedu velmi ráda 😏. Jak jejich vztah nakonec dopadne?

1726 slov

Sayonara❤