FRAMED

23. Klišé ne

„Psst! Určitě se budou bavit o tom vašem polibku. Pojď poslouchat." Zamračím se.

„Piper, nebudu je odposlouchávat," řeknu. Protočím nad tím očima a založím si ruce na hrudi.

„Proč ne? Tebe to nezajímá?" zeptá se mě zmateně Piper.

„Je to neslušné, Piper," konstatuju.

„Odposlouchávala jsi je, když se bavili o plánu odsud utéct. To nebylo neslušné?" Fajn. Měla částečně pravdu.

„Ale to nechali otevřené dveře, teď je mají zavřené." Jenže to už Piper opatrně přiložila své ucho na dřevěné dveře od skladu a odposlouchávala je.

„Baví se o tobě," zašeptá.

Povzdechnu si a jdu je odposlouchávat taky.

Přiznávám, zajímá mě, o čem se baví a proč Griffin tak vystartoval.

„Fajn. Podívej, nic to neznamenalo ani pro mě ani pro ni. Je chytrá a ví, že ve vězení je dost nesmyslné si hledat lásku. Byl to jen úlet."

Fajn... Máme to stejně.

„Jen aby. Víš, že Willow je trochu blázen. Kdybys jí ublížil, udělá ti ze života peklo, uvědomuješ si to, že?" ozve se Griffinův hlas.

To je pravda, jsem schopná někomu udělat ze života peklo. Měla jsem divný pocit. Strašně mi to vadilo. Zamyslela jsem se a chvíli je nevnímala.

Piper se na mě povzbudivé usmívala.

„...ale kolikrát ti mám říct, že to nic neznamenalo? Nikdo tu pusu nebere vážně, sám víš, že já na vztahy nejsem, tak nad čím ještě pochybuješ? Nikdo nás nepráskne. Vypadneme odsud a tečka. Každý si bude žít svůj život a já ho určitě nebudu žít s Willow," uslyšíme Desmonda. Nakonec se zasmál nad tím, co řekl.

Oba jsme na to měli stejný názor. Oba jsme to nebrali vážně. Ale jakmile jsem to slyšela říct Desmonda nahlas, strašně mi to vadilo.

Nechápu to. Já to nebrala vážně. Desmond to taky nebral vážně, tak proč mi to tak strašně vadilo? Měla bych být přece ráda, že jsme na stejné vlně, ne? Tak proč mi to tak strašně vadí?

Nechápu to. Nechápu sama sebe. Jsem opravdu hodně zmatená. Většinou jsem měla problém, že kluci chtěli něco víc, chtěli se mnou zkusit vztah a já nechtěla. Vždy jsem si v těchto případech přála, aby to brali jako úlet stejně jako já. A teď mi najednou vádí?

Co se to se mnou děje, do prdele?

Willow, musíš se sebrat, přijít k rozumu! Říkala jsem si v hlavě.

Musela jsem vypnout emoce a začít myslet a konat jen mozkem.

Odešla jsem ode dveří. Nedokázala jsem to dál poslouchat.

Proč jsem doslova cítila nepříjemný tlak na srdci, když jsem slyšela říkat Desmonda ty věci ohledně toho, že to nebere vážně? Že to oba nebereme vážně.

Proč?

„Willow, jsi v pohodě?" opatrně se mě zeptala Piper..

„Jasně," odseknu. „Proč bych neměla být?" zeptám se. Snažím se nedávat najevo, že mě to strašně sere.

„No... Já nevím," řekne Piper.

„Teď jsem si potvrdila, že to oba bereme jen jako hloupý úlet. A to já chci. Nechci, aby to bral nějak vážně," řeknu. Spíš jsem se o tom ale snažila přesvědčit samu sebe. Snažila jsem si to nalhávat. Ale bylo na mě vidět, že jsem nervózní.

„Dobře. Jak myslíš," řekne a zvědavě si mě prohlížela.

„Co je? Proč se na mě tak díváš?" zeptám se ji nervózně.

„Nemusíš na mě být tak hnusná, Willow. Vidím, že tě to žere a já ti chci být jen oporou. Moc dobře tě chápu," řekne smutně. Bože. Nechápu, co to se mnou je. Cítím se teď špatně, že jsem na ni takhle vyjela a to absolutně bezdůvodně. Je to má kamarádka, kterou jsem nikdy neměla.

„Promiň, Piper. Moc se ti omlouvám, nevím, proč jsem taková." Obejmu ji. Přitáhneme se do objetí.

„To je v pohodě, Willow," řekne tiše.

„Ne, není. Byla jsem na tebe bezdůvodně hnusná a já si tě moc vážím. Mám tě moc ráda, ačkoliv se známe jen tři týdny," řeknu upřímně.

„Jdeme do prádelny, ne? Měli bychom začít dělat svou práci, ať nejsme podezřelé." Odtáhneme se, přičemž mě Piper pořád drží za ramena. „A mezi tím, co budeme uklízet pochcané prostěradla, mi řekneš, proč tě tak žere, když McCoel řekl, že to bere jako hloupý úlet, co ty na to?" Těžce si povzdechnu. Prokoukla mě. Poznala, že mě to štve. Já sama nevěděla, co se se mnou děje.

„Fajn." Piper se na mě usměje. Svou paži mě chytne okolo ramen a my se vydáme do prádelny.