S holkama jsme si povídali, zatímco kluci venku kouřili. Byla skoro půlnoc. Já už byla v náladě. Dál už jsem pít nechtěla. Měla jsem hravou náladu. S holkama jsme se smály.
„Jdu se podívat za klukama, už tam jsou nějak dlouho," informuju je. Holky přikývnou na souhlas a já jdu ven. Viděla jsem je už z dálky, o něčem se horlivě vybavovali. Jakmile jsem se přiblížila až k nim, všichni ztichli.
„Co pak?" Usměje se na mě Desmond. Svou paži obtočí okolo mého pasu.
„Už jsem trochu unavená. Půjdeme si lehnout?" řeknu, na což kluci vydali smutné zamručení.
„Tak brzo to chcete rozpustit?" ozve se Marvick.
„Je teprve jedenáct," ozve se pro změnu Sage.
„Však vy můžete pokračovat i bez nás," namítnu.
„Ale to už nebude ono, přece oslavujeme, že jsme všichni spolu," řekne Emmet. Podívám se na Desmonda zpod svých řas a pohledem mu dám najevo, že už chci fakt jít.
„My už půjdeme," řekne Desmond.
„Ale no ták! Desmonde, zůstaňte," ozve se k mému překvapení Griffin.
„Co mám dělat, když je unavená?" řekne a oba zadržujeme smích. Jeho stiskl okolo mého pasu zesílí. Rozhodně spát nebudeme.
„Od kdy jsi takový podpantoflák?" zeptá se ho Emmet.
„Nejsem podpantoflák, vole, ale přece tady s váma nabudu dál chlastat, zatímco moje holka bude sama spát v ložnici," brání se Desmond.
„Ježiš, ty jsi tak odporně zamilovaný!" řekne znechuceně Sage. Všichni se zasmějeme nad jeho znechucenou grimasou.
„Nechejte ho, ježiš!" ozve se Dylan. Smál se taky, sledoval nás s marně skrývaným úsměvem. „Když chtějí jít spát, tak ať jdou," dodá. Děkovně se na něj usměju, přičemž mi úsměv oplatí a mrkne na mě. Dylan je o deset let starší než já. A je to takový týpek. K Piper se úžasně hodí.
„Díky. Aspoň někdo stojí při mě," řekne Desmond. „Neklepejte a opovažte se k nám přijít!" varuje kluky se vztyčeným ukazováčkem. „Dobrou!" zavolá nakonec.
„Rovnou jste mohli říct, že jdete šoustat!" zavolá na nás Marvick, zatímco my už mířili ke vstupním dveřím.
„Používejte ochranu, děti!" zavolá za náma Emmet. Desmond mu jen ukáže vztyčený prostředníček a my pokračujeme v cestě dovnitř.
„Kluci jsou ještě venku?" zeptá se mě Piper, jakmile vstoupíme do obýváku.
„Jo, ale za chvíli tu určitě budou," odpoví jí Desmond.
„Vy už jdete spát?" zeptá se nás zamračeně Brooks.
„Jo, už jsem po dnešku unavená," odpovím a zívnu si, abych přidala na dojmu.
„Aha... tak dobrou," řekne zmateně.
„Dobrou," ozve se i Piper. Desmond nás i s jeho paží stále omotanou okolo mého pasu přesune do naší ložnice.
Sotva jsme za sebou zavřeli dveře, Desmond mě přitiskl ke dveřím. A začal si přivlastňovat mé rty. Dobýval si jazykem cestu dovnitř. Já musela zavzdychat, jakmile mi skousl můj dolní ret. Jeho teplé dlaně opět zkoumaly mé tělo. Jako bychom se neviděli rok, tak mi to přesně připadalo, ale teď už bylo všechno dobré. Byli jsme totiž zase spolu. Jeden pro druhého. A Desmond si připomněl, jak chutnají mé rty, jak mě jeho dotyky vyvádějí z míry. Byl to nepopsatelný pocit. Konečně jsme si mohli být zase blízko skrz naše duše. A já se nemohla dočkat, až se spojíme.
ČTEŠ
FRAMED
Romance[DOKONČENO] Potetovaný vězeň v přísně střeženém zařízení, Desmond McCoel, obviněný z vraždy. Je chladný, s nikým nesoucítí, jen málokdy a to s těmi, kteří si to opravdu zaslouží. Dokud nepotká nováčka. Malá, vystrašená, ale chytrá s pěkně prořízlou...
