Start a Game

33.

Vzbudila jsem se na docela měkkém místě...co? Dyť má postel je tvrdá?!

Vyšvihla jsem se a zaklela jsem . Hlava mě bolela , jako kdybych pila , ale do němoty.

Začala jsem si hrabat v paměti .

Nic , absolutní mlha....

,,Jeeej , ty seš živá?" Řekl pobaveně Daniel.

,,Ne. Teď jsem umřela a pronásleduji tě jako duch." Zakroutila jsem očima.

,,No tak humor tě nepřešel , to jsem rád." Usmál se od ucha k uchu.

,,Jo. Ten mě nepřejde."

Přiložil svou ruku na mé čelo . Při tom pohybu jsem uhla hlavou.

,,Neboj . Neublížím ti." Řekl a ruku zase odtáhl.

,,Teplotu nemáš. Jak se cítíš."

,,Lehká amnézie z posledního dne."

,,Nepamatuješ si , co se stalo?"

,,Poslední si pamatuji , jak jsem šla do školy a tys mě přepadl."

,,Chápu . Bylo to pro tvé dobro."

,,Co tím dobrem myslíš? To , jak jsi mě přepadl nebo potom ?"

,,To potom . Vzpomeneš si .Nemáš hlad?"

,,Trochu?"

,,Na to , že jsi prospala dva dny je trochu docela slabé slovo..."

,,Cože?"

,,Jo .. dva dny a čtyři minuty ." Řekl a podíval se na své hodinky.

,,Takže je...ráno?"zeptala jsem se.

,,Ne. Večer ." Řekl a podíval se na mě.

,,Ty fakt nevíš, co se stalo?"zeptal se a nadzvedl jedno obočí.

,,Ne ." Řekla jsem pravdu.

,,Dobře...Šaty , bílá , nůž , dopis.Neříká ti to něco?"

,,Ne." Řekla jsem.

,,Dobře ..."Řekl

,,Proč se mě tak divně ptáš?"zeptala jsem se.

,,Jsem doktor ,Allis. Doktoři občas takhle mluví." Řekl a podíval se na mě. Až teď jsem zaznamenala , že sedí na posteli,naproti mně.

,,A cítíš se nějak divně, nebo špatně?"

,,Bolí mě hlava." Vzdychla jsem .

Dan pokrýval hlavou a podal mi jeden prášek.

,,Tady." Řekl a zatím mi dal i sklenku s vodou.

Zakroutila jsem hlavou na znamení , že si od něj nic nechci brát.

,,Já si vezmu taky .Neboj." řekl a z krabičky vytáhl ještě jeden.

,,Dobře. Ty první." Pobídla jsem ho.

Daniel si vzal do pusy prášek a stejnou sklenicí , kterou mi dal , to zapil.

,,Na , tady." Řekl a podal mi sklenici .

Nedůvěřivě jsem se na něj koukla a spolkla jsem ten prášek .

,,Tak je šikovná." Usmál se na mě . Chtěl mě pohladit po tváři , ale já jsem uhnula . Stáhl tedy ruku k sobě a podíval se na mě.

,,A ještě něco?" Řekl.

,,Ne . Jen toto." Řekla jsem.

,,Tak dobře . Já tě tedy vezmu na jídlo , ano?" Řekl .

,,Dobře...ale nemám hlad." Řekla jsem.

,,Neboj . Palačinky ti budou chutnat." Řekl a vydal se ke dveřím .

Následovala jsem ho chodbou , která byla docela hezky nabarvená , taková uklidňující...

,,Jsme tady." Řekl a vzal mě ke stolu, kde byl předem připravený talíř s palačinkami .

Sedla jsem si tedy naproti němu a pustila jsem se do jídla.Bylo dobré , to uznávám ...ale neměla jsem hlad.

,,Nechutnají?"zeptal se.

,,Chutnají mi ...jen nemám hlad ." Řekla jsem upřímně .

,, Dobře. Tak já tě zavedu do pokoje , jo? " řekl a já kývla hlavou .

********
Další kapitola je tady! Neukamenujte mě prosím za mou neaktivitu , snažím se to napravit . Jen je těžké psát na mobilu , v přecpaném autobuse 🤣

Budu ráda za votes a jakýkoliv komentáře!
Já se s Vámi zatím loučím.
Alex.