Start a Game

15.

O pár dní později.......

Byla jsem zavřená.

Uzavřena sama do sebe....

S nikým a ničím jsem od té doby nemluvila...

,,Přeci jíst musíš, Allis! Neštvi mě!“ řekl a zkoušel znovu, jestli si dám alespoň tu bramborovou kaši.

Bez úspěchu jako každé jiné dny...

Už byly dva.

Když odešel bez naděje (kterou jsem mu vzala), šla jsem si kreslit.

Nejčastěji jsem kreslila nějaký zamilovaný pár, který nebyl zrovna blízko rozchodu, ale manželství....

Ach. Jak já bych chtěla mít svůj dřívější život.

Život, který mi ON vzal.

Ukápla mi další slza.

.................................

Z pohledu Dana

Já to přehnal! Ale opravdu přehnal!

Co jsem to proboha udělal?!

Už dva dny nejedla a ani toho moc nevypila.

Dyť mi tu tímto tempem zemře hlady!

Vzal jsem svou lékařskou brašnu a šel jsem se na ní podívat.

Přeci jen, její dvoudenní držení se  půstu jí nejspíš dovede brzy do nebe.

.................

Zaťukal jsem na dveře.

Pak až jsem vstoupil do jejího, dalo by se říci, pokoje.

Allis tentokrát neseděla v klubíčku a nedívala se do prázdna.

ONA se dívala se strachem v očích. NA MĚ

,,Ahoj.“ řekl jsem jí.

Ona pouze přikývla na pozdrav.

Aspoň něco...

,,Přišel jsem tě zkontrolovat a dát ti pití.“ řekl jsem a vyndal jsem z mé brašny láhev s pitím.

Allis na to jen zakroutil a hlavou na nesouhlas.

Ach, proč?

,,A jídlo si nedáš?“řekl jsem s nadějí v hlase a vytahoval jsem svačinu.

Také odmítla....

,,Dobře...a můžu se na tebe podívat?“ Řekl jsem co nejněžněji jsem mohl, abych ji nevylekal.

Ona se usmála!

A tak jsem k ní šel.

A sedl jsem si k ní na postel.

,,Můžu ti změřit tlak?“ zeptal jsem se s úsměvem

Ona přikývla a dala mi svou ruku.

To je pokrok!

A tak jsem jí změřil tep.

,,Trochu zrychlený.“ řekl jsem.

Jsem rád, že se nechala.

,,A.....necháš mě teď chvíli samotnou?“ zeptala se mě se špetkou naděje v očích.

Zakroutil jsem hlavou na náznak nesouhlasu.

,,Teď ještě ne ..pojď se mnou“ řekl jsem a vzal jsem si ji do náruče.

Ona byla tak slabá.

A tak jsem s ní šel do jediné místnosti, kterou bych teď chtěl vidět. KUCHYNĚ.

Allis si sedla na židli a dívala se na mě. Já mezitím vzal již udělané palačinky a nabral jí dvě. Sobě jsem dal tři a posprejoval jsem naše palačinky šlehačkou.

Jo a kakao jsem k tomu musel dát!

Možná i nějaké to ovoce.....

A šel jsem si naproti ní sednout.

Její talíř jsem jí dal před ní a nalil jsem jí pomerančový džus.

Allis se na to chvíli dívala.Pak vzala příbory a začala pomalu jíst.

,,Děkuju. Máš to výborné.“ řekla a dala si s úsměvem další sousto.

Já ji chvilku sledoval, radující se z jejího mluvení, a pak jsem si dal také kousek palačinky.

Jo. Jsem dobrý kuchař.

Allis si zatím dojedla jednu palačinku. S chutí se vrhala na druhou.

To mě donutilo se usmát.
A přemýšlet, jak je krásná a oslňující, když má na tváři úsměv.