Start a Game

16.

O pár dní později...

Allis

Ležela jsem ve své posteli a přemýšlela. Dan není zas tak špatný a není ani moc starý.
Co si to namlouvám?! Dyť mě unesl!Allis. Ty normálně začínáš šílet!

Sedla jsem si a podívala jsem se ven z okna.

Venku krásně svítilo, podzim byl úžasný a plný barev. Děti si venku hrály a běhaly okolo zelených stromů, které se objevovaly v celé své kráse.

Dan dnes vstával o něco dříve, a tak jsem mohla na chvíli na zahradu. Trochu jsem se pousmála nad tím, že jsem chtěla jít ven.

Byl krásný vítr. Někteří říkají, že nesnáší vítr, protože jim zacuchá vlasy a pak je hodinu rozčesávají. Mně to ale nevadí, protože mi to připadá uklidňující. Můžu na cokoliv myslet a zároveň si užívat ten úžasný pocit, kdy vám vítr vlní vlasy a hraje si s vaším oblečením.

,,Nechceš jít už domů? Jsme tu asi dvě hodiny a ty jenom stojíš.“ řekl Dan a vzal mě lehce za ruku.

,,Klidně. Jen jsem se zamyslela.“

,,Dobře. Nechceš udělat kakao?“ zeptal se a objal mě kolem ramen.

,,Já ho udělám.“ řekla jsem. Nic nenamítal.
Tak jsme šli domů. Spíše do Danovo domu.

,,Prosím tebe. Nech to na mně.“ začal namítat. Uchechtl se, když mě viděl, jak nemohu otevřít balení kakaa.

,,Já to udělám.“ řekla jsem a konečně jsem otevřela kakao, které bylo stejně pevně zavřené, jako mléko.

,,Půjč mi to.“ řekl a vzal si ode mě mléko, které tak zlehka otevřel.

,,Jak ty to dokážeš tak lehce ....to nedává smysl ..pooočkej. Jak si to sakra udělal?“

,,Tajemství.“ řekl a dal mi na tvář lehkou pusu.

Usmála jsem se a dodělávala jsem naše kakaa.

,,Tak. Tady je.“ Řekla jsem asi po pěti minutách (spíše deseti) práce.

Dan ochutnal a usmál se.

,,Kolik si tam dala lžic kakaa?“ zeptal se.

,,Asi....šest?“ řekla jsem a podívala jsem se na něj.

On se začal smát.

,,Víš, že se tam dávají jen dvě lžíce, že jo?“ řekl a nemohl se přestat smát.

,,Já myslela, že šest.“ řekla a podívala se na návod.

A jo. Dvě. No nic. Zas tak hrozné to nemůže být.

Vzala jsem si svůj hrníček a světe, div se, málem jsem to vyprskla.

To je to tak sladké?

Dan vybuchl smíchy.

,,Kakao nech příště prosím tebe na mě.“ řekl a smál se.

,,No dobře. Příště to udělám s dvěma lžícemi.“

,,A dala jsi tam málo mléka.“ řekl, když viděl hrníček sotva ve čtvrtce, zatímco před tím byl naplněn do poloviny.

,,A ještě něco?“ Řekla jsem a podívala jsem se na něj pobaveně.

,,Je studené. Příště do mikrovlnky.“ řekl a začal se znovu smát.

,,Ach. Příště vařím oběd.“ řekla jsem a začala jsem se smát.

,,Nechceš to nechat na profíkovi?“

,,Ani ne. Moje experimenty vypadají docela dobře.“

,,Jenže je v nich nevysvětlitelný jed.“ řekl a dopil kakao.

,,Právě si dopil, mnou vytvořené, kakao.“

Tázavě jsem se na něj podívala.

,,No co ...sladké mi chutná a studené mi to nevadí.“ řekl jen pro svoji obranu.

,,Ach. Takže ten jed chutná dobře?“

,,Přímo vynikající.“ řekl a roztomile se na mě usmál.

,,Tak to ho také dopiju.“ řekla jsem a rychle ho do sebe kopla a zakřenila se.

,,Jak ty jsi to mohl dát?“

,,Síla lásky.“ řekl.

,,Spíše jsi imunní.“ řekla jsem a vzala jsem naše skleničky a dala je do dřezu.

,,Na věc , kde nebyl jed , nemůžu být imunní.“ řekl a dal mi pusu na tvář.

,,V tomto bylo dostatečně jedu i na mě.“ řekla jsem.

,,Na mě ne .“

Na tebe, Dane, nemá nic dostatečný obsah jedu....