Start a Game

24

Cítím se, jako kdyby mě přejel traktor. A to jsem spala celkem slušně!

Vstala jsem a vydala se do obýváku. Tam ještě Sylvain nebyl, a tak jsem se rozhodla, že si udělám čaj. Vzala jsem tedy konvičku tmavě modré barvy, s bílým uchem a napustila do ní vodu. Vzápětí jsem položila konvičku na takovou tu ohřívací věc, a zapla jsem jí. Teď jsem už ale vzala jen hrníček a dala do něj třešňový čaj. Dala jsem do něj lžičku cukru, a lžičku jsem položila do hrníčku. Zatím mi konvice pípala na znamení toho, že už dál nechce vařit vodu, a tak jsem ji vzala do ruky a chystala jsem se nalít vodu do hrníčku, když se ale okolo mě obmotaly ruce. Vypískla jsem a vylila jsem na sebe čerstvě udělanou a vařící vodu. Zatím se ruce šokem odtáhly dřív, než jsem je též mohla polít, a já vykřikla bolestí.

,,Kurva.“ zaklel Sylvain a podíval se na mě. Sjel mě pohledem, který říkal to samé, co jeho slova.

,,To není dobrý.“ řekl a táhl mě do koupelny.

Zatím jsem skůčela bolestí způsobenou tou vařící vodou. Doopravdy to bolelo jako čert!

Otevřel dveře a vzal mě dovnitř. V této místnosti byla i vana, takže mě tam mohl položit. Chtěl mi svléknout oblečení, ale já se, už tak zraněnou rukou, chytla oblečení, a on pochopil.

,,Allis! Přestaň! Dyť ses polila vařící vodou!“ řekl a já znovu zaskůčela bolestí. Fakt jsem se před ním nechtěla svlékat! Vzal mi tedy triko sám a sundal ho. Měla jsem celé břicho popálené a objevovaly se tam puchýře, které pálily jako čert!

Spustil studenou vodu a vzal si ručník, který namočil pod vodu a následně ho dal na mé břicho. Já znovu zaskůčela a připravila se, že tak dopadne i má ruka. Vzal mi ruku a opřel ji o roh vany tak, aby na mou ruku dopadala studená voda. Vykřikla jsem a zavřela oči, protože to nebyla hezká podívaná. Mezitím mě vzal za zdravou ruku a druhou volal záchranku. Moc jsem ho nevnímala, jen ten stisk a bolest pro mne byla, v tento moment. Za chvíli mě vzal z vany a začal mě na studené zemi ošetřovat. Břicho jsem měla zavázané jak mumie...nad čímž jsem se musela uchechtnout, protože myšlenka, že jsem mumie, byla pro mne vtipná. Sylvain se na mě nechápavě podíval, a pak začal obvazovat i ruku, která společně s břichem pálila jako čert. Nakonec ji dal do šátku, který mi uvázal kolem krku a podíval se na mě.

,,Je ti dobře? Není ti na omdlení?“ zeptal se a sledoval mne.

,,Nene. Nepopálil ses, Sylvaine?“ zeptala jsem se.

,,Ne. Stihl jsem uhnout. Ty kráso...to je průser.“ řekl a podíval se na mě.

,,Moc se omlouvám. Kdybych tě nevystrašil, tak by se to nestalo.“

V jeho očích byla vidět jiskřička lítosti a zloby na sebe...

,,Sylvaine. Zaprvé za to nemůžeš a zadruhé, měla jsem zavřít pořádně ten poklop, abych na sebe nevylila tu vodu. Stejně by se to stalo, tak se neomlouvej.“ řekla jsem a chytla ho za ruku.

,,Dobře. Ale stejně si to neodpustím.“ řekl a podíval se se smutkem v očích na mě. Stále ten samý výraz...

,,Nemáš si co odpouštět. To co se stalo, stalo se.“ řekla jsem a usmála jsem se.

Na to vstoupili do dveří záchranáři a začaly se o mne starat.

,,Kolik vám je let, slečno?“

,,Kde jsou vaši rodiče?“

,,Máte na ně kontakt?“

Na všechny ty otázky jsem jim odpovídala, a oni mi zatím změřili tlak a dali mi infuzi.

,,Pojedete s námi, pane?“ zeptal se jeden ze záchranářů a podíval se na stojícího Sylvaina.

,,Jistě.“ řekl a vzal mě za ruku. Jeho stisk byl tak pevný a silný, že jsem se cítila být v bezpečí.

Odjeli tedy se mnou do sanitky a odvezli mne do nemocnice.

*********

Nechám vás napínat....i když ta nemocnice bude hrát také svou roli :D.

Budu ráda za jakýkoliv komentář i hlas.

Děkuji za dočtení této kapitoly
-Alex