Start a Game

30.

Pár hodin potom, co jsme byli s Izzy venku, jsem dostala chuť na nějakou mraženou zmrzlinu.

Šla jsem tedy do kuchyně si vzít čokoládovou zmrzku. Vzala jsem si hrníček s motivem koťátka, které si hraje s klubíčkem, a šla jsem jíst. Ke všemu jsem si pustila nějaký film, který si mi ukázal jako vysoce hodnocený.

Zapípal mi mobil...

23:03
Unknown: Takhle pozdě jíst zmrzlinu?

Co je mu do toho, že jím o jedenácté zmrzku?

23:04
Já: Když na ní mám chuť, tak si ji vezmu .

23:05
Unknown: Jojo. Vypadáš s ní roztomile. Schválně. Myslím si, že s ní vypadáš více při sobě :)

Proboha. To mě pořád sleduje?!

23:07
Já: Nemyslím si, Danieli.

23:08
Unknown: Ale já ano, koťátko.

Vypnula jsem mobil. Už jsem neměla energii si s ním psát.

Šla jsem na postel a lehla si.  Ještě bych šla spát. Mobil mi pípal, ale já ho ignorovala. Prostě chci jen spát.

******************
,,Dobré ráno, Allis.“ řekla má mamka, která se na mě příjemně usmála.

,,Dobré.“ odpověděla jsem a sedla jsem si ke stolu, který byl s připravenou snídaní sedmým rájem.

,,Jak ses vyspala?“ řekla a přisedla si naproti mně. Stále má o mě starost.

,,Ale jo. Šlo to. A ty?“ zeptala jsem se.

,,No...dnes jsem asi ani nespala.“ řekla a trochu se usmála. Její kruhy pod očima říkaly vše. Měla jsem si toho všimnout.

,,Tak si vem volno. Chodíš do práce skoro celý rok bez přestávek. To ti to volno, které ti nabízejí, je málo platné, když ho nevyužiješ.“ řekla jsem a podívala jsem se na ni.

,,Asi máš pravdu. Tak já tam zavolám, jo?“ Usmála se na mě. Jako by se jí vrátila barva do obličeje.

,,Jo, jasně. Já už musím, tak ahoj.“ řekla jsem, a než se nadala mi odpovědět, běžela jsem do školy.

******************
Běžela jsem, co nejvíce to šlo. Věřte mi! Toto jsem nechtěla!
******************
Šla jsem ke škole, když tu přede mnou byla černá postava s kapucí. Stejné rysy jako minule, stejná energie a napětí, které mezi námi panovalo. Rychle jsem začala couvat a modlila  se, aby to nebyl ON.

Jasně že to byl ON.

DANIEL

,,Copak? Bojíš se?“ Zeptal se a já couvala, zatímco on s každým mým krokem začal přibližovat.

,,Nechápu, o co ti jde.“ zeptala jsem se.

,,Pochopíš, až mě budeš milovat, zlatíčko." Řekl trochu ublíženě, a já, jak je to zvykem, jsem spadla na zem.

Ne. Já prostě nemohu mít štěstí. Ani teď.

,,Hej!“ Křičela Izzy a běžela k nám.

Daniel něco zamručel, ve smyslu nadávky, a zmizel.

,,Jen utíkej, úchyle.“ Křikla za ním a zastavila se u mě.

,,Jsi v pořádku?“ Strachovala se. Pomohla mi na nohy, což byl hrdinský čin, protože se mi klepaly nohy.

,,Jo. Jen jsem upadla.“ Řekla jsem, s donucením se usmála a chytla jsem se za ruku, kterou jsem si odřela.

Super. Lepší to být nemohlo. Mohla jsem spadnout aspoň na trávu, a ne štěrk?

,,Au...to vypadá hnusně.“ řekla nahlas slova, která nikdo nechtěl slyšet.

,,Jo...Tak půjdeme?“ zeptala jsem se.

,,Jo. Radši pojďme.“

************