O měsíc později
Konečně se začalo zase oteplovat a tak jsme mohli čas trávit mnohem víc venku. Sníh zmizel a místo toho se všechno začalo pomalu probouzet ze zimního spánku.
Stáj jsem pořád navštěvovala dvakrát týdně. Dneska konečně trochu i svítilo slunce, takže jsem se rozhodla vyjet na projížďku. Elain už připravovala na zahradě všechno k tomu, aby mohla začít se svým zahraničením a výsadbou rostlin.
Vešla jsem do stájí a poprosila sluhy, aby mi opět všechno připravily, abych mohla vyjet. Nasedla jsem na klisnu a pomalu se s ní vydala jen na cestu. Poté jsem se vydali na naši oblíbenou cestu co jsme spolu objevili a vydali jsme se dál mezi stromy.
°
Bylo tu nádherně. Všude ticho a klid. Zastavili jsme se na malé mýtině a tam odpočívali. Nechala jsem Lyh, aby se trochu prošla sama a já si sedla mezi kořeny jednoho stromu. Dívala jsem se kolem nás. Nikde nikdo. Před větve stromů k nám proudili paprsky slunce a lehce nás hřáli.
Cítila jsem se volná. Nikdo nic nechtěl žádná starost a nikde ani noha. Ani člověk ani víla. Jen já a klisna. Když se slunce na obloze posunulo o kousek dál byl to signál, že už se máme vrátit. Nechtěla jsem se vracet až za tmy.
Dala jsem Lyh kostku cukru a vyhoupla se zpátky do sedla. Pomalu jsme se vydali směrem ke stájím. Byla jsem ráda za tu možnost naučit se jezdit na koni. Byla to nová volnost svým způsobem. Mohla jsem se s Lyh jet projet, abychom obě vypadli z prostředí, které známe už moc dobře. Já z domu a Lyh ze stájí.
YOU ARE READING
UNHEEDED II. ✅
FanfictionPokračování UNHEEDED (ACOTAR FF) ,,Odvrhnutá rodinou jednou i druhou, kráčí tmou vpřed s hlavou vztyčenou. Dokud nenarazí na světlo, co září tmou." To byla slova stařeny co mi i přes můj nesouhlas řekla budoucnost. Zatím to vypadalo, že měla pravdu...
