UNHEEDED II. ✅

Kapitola 20

Vešla dovnitř Elain. V lehkých letních šatech vypadala překrásně. Jako vždycky. Naše dokonalá a sladká Elain. Otcova princezna. 

Pomalu se sebou zavřela dveře a vypadal se ke mně. Běhen toho si prohlížela můj pokoj. Služebné sem každý den chodily uklízet, takže celý tento pokoj udržovali v tom samém stavu jako byl ten předchozí den. 

Sedla si vedle mě a pohladila mě jemně po vlasech. Jako třepotání motýlích křídel. 

,, Victorie, nemůžeš se takhle pořád trápit. Feyre by to nechtěla."

,, Jak můžeš vědět co by chtěla, Elain? Je pryč zase nás opustila." namítla jsem. Mě opustila. 

,, Udělala to, aby zachránila toho, kterého má nadevše ráda a aby nás ochránila." 

,, Ale udělala to hlavně kvůli nim... Kvůli těm vílám... Copak nějaký ubohý člověk může je zachránit?" zeptala jsem se Elain. 

,, Sama moc dobře víš, že naše sestra není jinak ubohá a je dost mazaná, aby si poradila." 

,, Přesto, ale..." 

,, Victorie..." zarazila mě Elain a otočila mě, abychom si viděli do očí. Dívala jsem se do těch jejích hnědých očí a čekala. ,, Přestaň si lámat hlavu s těmihle věcmi a nevytvářej v té své hlavě katastrofické scénáře." 

Katastrofické scénáře... I když by se nějaké ten scénář stal, jak se to dozvíme? Dozvíme se to vůbec? Vždyť za nimi dobrovolně odjela. Copak se jí tam tak líbí, že se nevrátí ani na malou chvíli za námi? 

,, Mám nápad. Co kdybychom ti šli na trh vybrat nějaké šaty. Byli bychom zase mezi lidmi a ty bys mohla přít na jiné myšlenky a k tomu, bychom mohli oslavit tvoje narozeniny." 

,, Narozeniny jsem měla před víc jak měsícem, Elain, nikdo z vás si na to nevzpomněl." 

,, Sama si přeci říkala, že narozeniny neslavíš a přijde ti to zbytečné." 

Ano to byla pravda. To jsem tvrdila, když jsme ještě žili v té chalupě a neměli jsme nic k jídlu. Nemohla jsem dovolit, aby kvůli mě Feyre utrácela zbytečně peníze, když jsme o ně měli nouzi a proto jsem řekla, že je nechci slavit a že je to zbytečné. 

,, Tak proč je chceš slavit s tím, že je už měsíc po nich?" zeptala jsem se Elain

,, Mohlo by ti to udělat radost, když si vybereš něco co by sis přála a měla to jako pozdní dárek k sedmnáctinám." Bylo vážně vidět, že se snaží, abych na to kývla a ona mě mohla vzít ven. Možná to není zase tak špatný nápad a možná by to mohlo být dobré, ale jen možná.