Stáli jsme u velkých oken a čekali až se Feyre vrátí. Po chvíli se dveře otevřeli a jídelnou přešla Feyre s třemi muži za sebou. Měla na sobě vílí oděv, korunku a šperky. Byla to cizinka, kterou jsme neznali. Nebo alespoň já ne. Podívala jsem se sestrami za ni. Na okřídlené muže při tom pohledu jsem ztuhla. Nikdy jsem nic takového neviděla. Zastavili se čtyři stopy od nás a Feyre mluvila ke svým společníkům. ,, Tohle jsou moje sestry. Nesta, Elain a Victorie Archeronovy."
Jen jsem se koukala před nás na ty muže a čekala. Co jiného se v tu chvíli dalo dělat. Všechyn tři nám představila. Cassian, Azriel a Rhysand, vladař Nočního dvora. Vladař nám poděkoval za naši pohostinnost a štědrost. Kdyby nebylo Elain tak na tohle Nesta nepřistoupí.
,, Kuchař dal prostřít večeři. Měli bychom se najíst než to vychladne." řekla jsem a hned jsem se vydala do jídelny spolu s Nestou a Elain v závěsu. Nesta si sedla do čela stolu a já a Elain po její levé straně. Tohle bude ještě dlouhá večeře...
°
Ta večeře byla... Zvláštní hodně. Asi nejvíce napjatá co jsem kdy zažila. Celé se to asi nejvíce snažila zachránit Elain. Po většinu času jsem se snažila držet svých poznámek a byla jsem raději ticho.
Jakmile Nesta večeři ukončila ta jsem se vydala zpátky k sobě do pokoje a nechala všechny ostatní v jídelně. Bylo toho moc. Vážně moc. Nevěděla jsem co si o tom všem mám myslet a nebo jak se tvářit.
Dala jsem si rychlou koupel a chystala se do postele, když někdo zaťukal na dveře pokoje. Zavolala jsem ať jde dál a pořád si rozčesávala vlasy. Byla Feyre. Podívala jsem se na ní v odraze v zrcadle a dál se věnovala vlasům.
,, Victorie, mrzí mě to." řekla a šla pomalu ke mě. Nevěděla jsem za to přesně se omlouvá. Za to, že odešla? Za to že se mnou netrávila čas nebo za to, že na mě prostě zapomněla.
,, To by mělo. Co ještě chceš?" řekla jsem a položila hřeben na stolek.
,, Chtěla jsem se ti omluvit. "
,, Tak si to udělala gratuluji a teď zase můžeš jít."
,, Co se to s tebou stalo? Taková si nikdy nebyla." zeptala se Feyre a zůstala stát uprostřed mého pokoje.
,, Co se stalo s tebou, Feyre, hmmm? Nechala si mě tady a zapomněla si na mě."
,, Co to povídáš za hlouposti? Nezapomněla jsem na tebe, potřebovali mě a já jich chtěla pomoct."
Já tě taky potřebovala.
,, Vypadni, Feyre. Nechci víly ve svém pokoji." ukončila jsem to celé a vrátila se k zrcadlu.
YOU ARE READING
UNHEEDED II. ✅
FanfictionPokračování UNHEEDED (ACOTAR FF) ,,Odvrhnutá rodinou jednou i druhou, kráčí tmou vpřed s hlavou vztyčenou. Dokud nenarazí na světlo, co září tmou." To byla slova stařeny co mi i přes můj nesouhlas řekla budoucnost. Zatím to vypadalo, že měla pravdu...
