UNHEEDED II. ✅

Kapitola 18

Běžela jsem chodbou a poté i po mramorovaných schodech nahoru. Snažila jsem se dohnat Feyre a Nestu. 

Nesmí odejít znova nesmí.

Vběhla jsem Feyre do pokoje, kde stála spolu s Nestou. Feyre vypadal, že je připravená vyrazit opět pryč. Na zádech měla toulec se šípy a v ruce měla luk. Za opaskem se jí lesk nůž. 

Ne... prosím ne...

,, Víly umí lhát a železo jim neublíží. Ovšem dřevo z jasanu, to podle všeho funguje. Vezměte si moje peníze a kupe si zatraceně třeba celý háj těch stromů. Elain se o ně může starat."

Stála jsem ve dveřích a sledovala to celé. Prosím ne prosím... zůstaň s námi.. zůstaň se mnou...

,, Myslíš, že jim nějak můžeš vůbec pomoct? On je vladař víl a ty obyčejný člověk."

,, Na tom nesejde." odpověděla Feyre a blížila se ke dveřím, kde jsem stála. Prošla kolem mě a Nesta zůstala stát v pokoji. Bez rozloučení... Feyre se vydala spěšně dolů po schodech. Chtěla jsem se rychle vydat za ní, ale když jsem se pokusila udělat krok pevný stisk mě držel na místě. Podívala jsem se za sebe. Nesta. Stála tam za mnou a tvařila se chladně jako bylo jejím zvykem. 

,, Nesto, pust mě... Musím za Feyre. Nemůže odejít nemůže nás opustit." prosila jsem jí.

,, A co chceš dělat? Jako malé štěně běžet za ní a doufat, že bude mít čas k tomu všemu chránit někoho jako si ty?" zeptala se Nesta chladně a pořád mě pevně držela za ruku. 

,, Chci jí pomoct. Prosím. Nechci, aby nás zase opustila." pokusila jsem se jí vytrhnout ze sevření, ale marně, její stisk ještě víc zpevnil. 

,, Nepůjdeš za ní, chápeš to?" 

Na posledy jsem se jí pokusila vytrhnout a když se mi nějakým způsobem povedlo rozeběhla jsem se rychle po schodech dolů. Ještě nemůže být pozdě nemůže... Prosím...

V hale stála Elain, která měla slzy v očích a koukala ven. Proběhla jsem kolem ní.

,, Victorie, počkej!" vykřikla Elain a za sebou jsem slyšela rychlé kroky toho jak se mě snažila dohnat, to už jsem otevřela dveře a vyběhla ven na příjezdovou cestu. Nikdo venku už nebyl. Ve vzduchu byl jen vidět zbytek prachu co se zvedl z cesty. V cestě byli vidět stopy od koně. Bylo pozdě... zase... zase Feyre zmizela. 

Cítila jsem jak se mi do očí ženou slzy. Opustila nás. Nechala mě tady s nimi a ani se se mnou nerozloučila. Nevěděla jsem co bolelo víc. To opuštění a nebo ten odchod? Nechala jsem slzám volný průběh a z hrdla se mi vydral vzlyk. Byla pryč. 

,, Victorie." ozval se vedle mě hlas Elain, která měla tváře taky od pláče. Jinak jsem se jí nebránila, když mě pohladila po vlasech a uvěznila z objetí. 

___ 

Další kapitola je venku. Doufám, že jste si užili poslední den školy a vysvěcení bylo skvělé. Přeju vám všem krásné prázdniny a dovolenou pokud se někam chystáte. Užijte si léto. ❤️❤️