Planoucí jiskra

Kapitola 24. - Život a smrt

Rozeběhla jsem se hlouběji do Černého lesa. Mlha mi dosahovala až ke kolenům a já se rozhlížela, jako kdybych měla náhle před sebou spatřit věže pevnosti, kde se Annara ukrývala před světem.

„Počkej! Ty...ty plánuješ zabít mou matku?" Leyla se mě snažila dohnat. Zastavila jsem se a rozhlížela se po lese. V tak hustém a temném lese jsem věděla, že cestu k pevnosti jen tak nenajdeme.

„Ne vyhnutelně." 

„Cože? Lauren, možná bys mi mohla říct, proč se opět řítíme do vězení!" Leyla se u mě zadýchaně zastavila. Ohlédla jsem se na ní a povzdechla jsem si.

„Myslím, že přízraky nám úplně neříkaly pravdu."

„Proč by v tomhle lhaly?" Nechápala Leyla.

„Protože jestli je temnota tak silná, jak tvrdí, tak by přeci nechtěla přitahovat něco, co by ji mohlo zabít."

„Myslíš, že když Annara získá k Temné koruně ještě Srdce živlů..."

„Bude nedotknutelná." Dopověděla jsem.

„Proč by nám v tomhle ale lhaly?"

Rozhlédla jsem se po temném lese.

„Protože chtějí získat zpět Temnou korunu a zároveň vrátit Srdce živlů zemi. Myslím si, že nestráží Chrám měsíce jen tak pro nic za nic, myslím, že jsou k němu připoutaní, protože ztratily dva nejmocnější artefakty, které ovládají život a smrt." Zamyslela jsem se. Dávalo by to dokonalý smysl. Přeci jen to byly bytosti temnoty, neměly žádný důvod pomáhat nám.

„Jak chceš tedy mou matku zastavit? Pokud se spojí Koruna se Srdcem, nebudeme proti ní mít šanci." Zavrtěla Leyla nechápavě hlavou.

Popravdě, to jsem ještě sama nevěděla. Ale něco uvnitř mě mi říkalo, že musím najít Annaru a zjistit, jak její temnotu prolomit, aniž bych k ní přiblížila Srdce. Byly jsme v dobré pozici. Annara měla Srdce, ale nemohla se ho zmocnit, takže jsem byla chráněna, kdežto já jsem jí mohla vzít Temnou korunu. Jen jsem musela přijít na způsob, jakým to provést.

Neplánovala jsem Annaru zabít. Možná existoval způsob, jak ji zachránit.

„Musíme se dostat k ní, znáš cestu?" Otočila jsem se k Leyle. Chvíli se na mě nerozhodně dívala, a potom si povzdechla a předešla mě.

„Abys věděla, vůbec se mi to nelíbí. Děláme neskutečnou hloupost a zaplatíme za to." Zavrtěla hlavou, ale vedla nás k pevnosti.

„Je to jediný způsob, jak zastavit Annaru bez způsobení války." Bránila jsem se.

„Moje matka není hloupá, Lauren. Měla několik let na to, sžít se s temnotou. Budeme-li předpokládat, že naše prvotní myšlenka je chybná, a Temná koruna se Srdcem se může spojit, tak si nemyslím, že to neví." Kroutila hlavou Leyla.

„Vím, že to není nejlepší nápad, který jsem kdy dostala, Leylo, ale co mám dělat jiného? Mám zatáhnout všechna království do války s Annarou? Než bychom získali důvěru ostatních království, mohlo by to trvat roky a mohly bychom ztratit spoustu životů." Zastavila jsem se. Leyla se na mě ohlédla a chvilku nás doprovázel jen šepot listí okolo nás.

„Moje matka není slabá, není hloupá, není bezmocná. Nevím, jestli si myslíš, že ji sama dokážeš přemoct."

„Sama to nedokážu. Možná v sobě ukrývám Srdce, ale ani Mudrc ji nedokázal zastavit sám."

„Mudrce spoutávala kletba." Namítla Leyla. Povzdechla jsem si.

„Proto jsem chtěla, abys šla se mnou. Sama Annaru přemoct nedokážu, ale ty..."

„Já co, Lauren? Řekla si mi, že mám v sobě temnotu...to proto jsem tady?" Rozzlobila se Leyla. Možná že na ni působil les okolo nás, ale měla jsem pocit, jako kdyby jí potemněly oči, až skoro zčernaly.

„Leylo, no tak. Slyšela jsi, co řekly přízraky. Můžu z tebe temnotu vyjmout." Smutně jsem si povzdechla. Nechtěla jsem se s ní hádat. Věděla jsem, že po ni chci velkou oběť, když ji znovu vedu k matce, která ji celý její život jen skrývala a držela zavřenou. Ale ani já sama jsem nechtěla být spoutaná Srdcem živlů. Sama jsem se cítila jako ve vězení, a pokud existoval způsob, jak s pomocí něho zastavit Annaru, a potom Srdce vrátit zemi, nehodlala jsem čekat na rozpoutání války, která by stála nevinné životy.

„Díky ní žiju, Lauren. To jsem pochopila velice jasně." Leyla se na mě vyčítavě dívala.

„Když bych ji nahradila tvým živlem, temnota by se odpoutala." Usmála jsem se.

„A jakým živlem, Lauren? Jaký je můj živel? Protože já ho nemám, matka mi ho vzala! Já nevím, jaký je můj živel! Nemůžeš mi jen tak do těla vložit živel, Lauren. Neznamená to, že když v sobě ukrýváš Srdce živlů, že jsi všemohoucí!" Zakřičela na mě Leyla.

Zaskočeně jsem se na ni dívala. Přehnala jsem to? Byl můj plán dostat se k Annaře opravdu tak šílený?

„Co když je moje temnota spojena s její? Co když ji zabiješ a ta část, kterou do mě přečerpala mě zabije? Já nemám živel, Lauren, mám v sobě jen temnotu, stejně jako moje matka." Leyle se zalily oči slzami. Přistoupila jsem k ní, ale ona o krok ucouvla a rychle mrkala, aby slzy odehnala.

„Máš v sobě živel, někde tam musí být, jen ho temnota udusila." Snažila jsem se, aby to znělo přesvědčivě, ale i mně se slova v ústech měla v popel. Věděla jsem, že to není pravda. Že Leyla žila jen proto, že do ní Annara přečerpala část temnoty.

„Za zkoušku to stojí, Leylo. Pamatuješ, jak si mě vrátila k životu po tom, co jsem se otrávila? Probudila si můj živel a najednou začal spolupracovat, do té doby byl neovladatelný. A nemyslím si, že to bylo nějakou bylinkou. Myslím, že jsi to dokázala ty. Stejně jako když si léčila rány svých bratrů, bylinné masti možná pomohly na pohmožděniny, ale zaseté rány od tvé matky si dokázala vyléčit jako nikdo." Tentokrát jsem k ní přistoupila a vzala její ruce do svých.

„Temnota neznamená vždy to špatné. I v té nejtemnější noci planou na obloze hvězdy a její tmu prořezává světlo měsíce." Pevně jsem se ji dívala do očí, aby věděla, jak vážně svá slova myslím.

„Nevím, jestli s ní dokážu znovu žít, Lauren." Sklonila hlavu Leyla. Pevně jsem ji objala.

„Nikdy bych to po tobě nechtěla. Ale myslím, že ty a já ji můžeme porazit. Spolu."

Leyla se na zadívala do temného lesa a povzdechla si.

„Já jen prostě nevím, kam patřím. Celý život jsem byla sama, uvězněná a přehlížená. A najednou se dostanu do královské hry, zjistím, že v sobě mám temnotu a pochybuji o sobě mnohme víc než předtím." Povzdechla si Leyla.

Chápala jsem ji. I já si přišla sama v sobě ztracená, možná proto jsem chtěla tuhle část záchrany vyřídit co nejrychleji. Ať už to bylo možné, nebo ne.

„Mám pocit, že všichni v tomhle příběhu hrajeme nějakou roli. Já jsem se narodila jen proto, abych zemřela." Přitakal jsem. Leyla se na mě podívala a svraštila obočí.

„Život a smrt."

„Cože?" Nechápala jsem. Leyla mě popadla za ruku a hnala mě za ní lesem.

„Ty jsi měla zničit kletbu a zemřít. Místo toho si ale osvobodila Mudrce a získala Srdce živlů. Život přemohl smrt, přesně, jako to říkaly přízraky. A já měla žít, abych zlomila kletbu, ale místo toho jsem získala temnotu." Vysvětlila Leyla.

„Získala jsi smrt." Došlo mi.

Leyla se zastavila uprostřed kruhu vysokých stromů a ohlédla se na mě.

„Život a smrt." Zopakovala.

Nevěděla jsem, co přesně to znamenalo, ale pokud já v sobě uchovávala život a Leyla smrt, společně jsme tvořily rovnováhu světa. Společně jsme opravdu mohly přemoct Annaru.

„Přišel čas navštívit mou matku." Řekla Leyla a usmála se tak, až ji zajiskřilo v očích. Potom hlavu otočila doleva. Následovala jsem její pohled a v dálce mezi kmeny stromů jsem zahlédla vysokou zděnou zeď obklopující pevnost v Černém lese.