Planoucí jiskra

Kapitola 14. - Zrádné splynutí

S trhnutím jsem se posadila. Srdce mě bolelo, jako kdybych to byla já, kdo tuto minulost prožíval. Veškerá bolest a zlost, kterou v sobě pociťovala Annara ve vzpomínkách se do mě zaryla a nechtěla se mě pustit.

Potřebovala jsem na vzduch.

Nechápala jsem ty neustálé výlety do minulosti. To, že mi srdce ukazovalo jejich příběh. Čím více jsem jej poznávala, tím méně jsem dokázala uvěřit, co se to s Annarou stalo. Podle všeho Leylu nade vše milovala a chtěla ji ochránit za každou cenu, tak proč ji ve výsledku tak nenáviděla? S Mudrcem jsem na to začínala přicházet. Byl to jediný člověk, kterého Annara skutečně milovala a měla v něm svou oporu, a nakonec zjistila, že měl vše naplánované.

Od té chvíle pochybovala i o jejich samotné lásce.

Věděla jsem, že v té době milovala i své syny, Thomase a Walla, ale nedokázala jsem přijít na to, co se u ní tak radikálně změnilo. Přehodila jsem si přes sebe bílý slabý župan a vyšla z pokoje. Potřebovala jsem na vzduch. Přestože jsem strávila v Jarním království a v tomto zámku nějakou dobu, nedokázala jsem si na něj zvyknout. Chodby mi stále připadly cizí a uvnitř mě se usazovala úzkost. Našla jsem první otevřený balkón a vyšla ven.

Přestože bylo přes den krásné počasí, noci bývaly chladné. Objala jsem si rukama paže vydechla studený vzduch. Shlížela jsem na jednu ze zahrad, které obklopovaly zámek a vzpomínala na ledové záhony v Zimním království. Chyběl mi domov více než kdy dříve. Nedokázala jsem spočítat dobu, která od mého únosu uběhla, a to mě zneklidňovalo. Další věc byl fakt, že už to tak úplně můj domov nebyl, a se Srdcem v těle jsem začínala pochybovat, že vůbec nějaký domov mám. Že někam patřím.

„Nemůžeš spát?" Ozvalo se za mnou. Podívala jsem se na prince Juliana a pousmála se. Nejspíš také ponocoval, světlé vlasy měl rozcuchané a na sobě měl kalhoty, polo rozepnutou košili.

„Zlé sny?" Usmála jsem se.

„Spoustu starostí." Povzdechnul si.

Byla na něm vidět tíha, kterou posledních pár dní nosil. Fakt, že jeho bratr, který měl vládnout Jarnímu království společně s mou sestrou Hannah odjel a situace, která se děla kolem mě, jeho snoubenky, mu moc klidných nocí určitě nepřinesla.

„Můžu ti s nimi nějak pomoct?"

Julian se na mě chvilku díval. Potom se nadechnul a zavrtěl hlavou.

„Měli bychom jít dovnitř. Noci jsou stále chladné." Odpověděl jen a ustoupil, abych okolo něho mohla projít dovnitř. Kývla jsem hlavou a společně jsme odešly do komnat, kde pracoval.

Velký stůl byl posetý listinami a před ním byla pohovka naproti hořícímu krbu. Pohled na oheň mě zahřál u srdce. Sedla jsem si na pohovku a nechala se unášet teplem, když do mě prostoupilo z krbu. Julian se neposadil. Stál vedle mě a díval se do hořících plamenů.

„Tvoje sestra Hannah odpověděla na dopis." Zvedla jsem k němu oči plné naděje. To byla výborná zpráva. Jenže Julian se neusmíval.

„Nesouhlasila se setkáním?" Julian zakroutil hlavou.

„Souhlasila. I s králem a korunním princem Letního království se chtějí setkat." Odpověděl mi.

„Nevypadáš z toho nadšeně."

Julian si povzdechl a obrátil ke mně pohled. Opět si mě chvilku prohlížel a já si nedokázala představit, jakou zradu musí ode mě cítit, když ví, že v srdci stále nosím jiného.

„Chtějí se setkat tady." Vědoucně se na mě podíval.

„Bojí se, že bych ohrozila celé Letní království, kdybych přijela. Že by mě mohla Annara sledovat." Povzdechla jsem si. Neměla jsem jim to za zlé, ani já sama nevěděla, čeho všeho je Annara schopná. Kort když mi Srdce odhalovalo její příběh, tak odlišný od osoby, kterou byla teď.