Planoucí jiskra

Kapitola 4. - Nástroje moci

Zámek se nacházel nad městem. Stačilo sejít pár uličkami, dobře, pár set uličkami, až nás z toho bolely nohy, protože jsem nechtěly jít hlavní cestou, takže jsem to vzaly tou nejhorší a nejméně přístupnou, ale dostaly jsme se do města.

A celkem nepozorovaně.

Podle instrukcí, které mi byly důvěrně dány, se Thomasovým a Wallovým útočištěm stal vcelku obyčejně vypadající klub s hernou nedaleko hlavní cesty k zámku. Když jsme ale s Leylou došly k budově, která odpovídala popisu, obyčejného na ní nebylo nic. Velká čtvercová budova byla bohatě zdobená a střežilo ji několik chrličů z bílého kamene.

Povytáhla jsem obočí a sledovala, jak se předními dveřmi hrnou dovnitř bohatě působící hosté.

„Řekni mi, že to není to, co si myslím." Zakroutila jsem nevěřícně hlavou.

„Rozhodně je to to, co si myslíš." Přitakala Leyla a dívala se na budovu se stejnou nevěřícností jako já.

Hlavní skleněné dveře se točitě otevřely a ven vyšel vysoký muž, který si ještě upravoval knoflíček košile na límečku. Otočil se, aby zamával někomu uvnitř a já jen zahlédla vyčesané vlasy s několika velkými ptačími pery.

„Já ho zabiju." Řekla jsem.

Na hlavu nám dopadl ořech. Podívala jsem se a z okna na nás Wall házel další.

„Au, co to..." Může přestat? Hlavou naznačil do strany.

„Bude to mít zadní vchod." Usoudila Leyla.

„Stejně tvého bratra zabiju."

Mělo to zadní vchod. A z té strany opravdu vypadala budova docela obyčejně, ačkoliv to neměnilo nic na místě, kde bydleli.

„Hele, byl to jediné slušné místo, kde nás na chvilku zadarmo nechali." Řekl úplně klidně Thomas a poposedl si na křesle, aby mi udělal místo.

Jejich provizorní bydlení se nacházelo ve střešním bytě. Byla tu jedna postel, ale jinak byla místnost celkem velká, a dokonce měla i malou kuchyňku.

„Navíc je to dost slušný podnik, za tu chvíli, co tu jsme se nám podařilo zjistit, že velká část financí, které se tu otočí skončí přímo královy v kapse. Takže tím, že tu bydlíme vlastně podporujeme živobytí tvého snoubence." Dodal uštěpačně Thomas.

„To těžko, leda mu zabíráte místo pro někoho, kdo za ten pokoj opravdu zaplatí." Protočila oči Leyla.

„No, aspoň máme další důvod, proč odtud rychle vypadnout." Posadila jsem se na opěrku židle k Thomasovi a ten mi obtočil ruku kolem pasu.

„Myslel jsem, že ještě stihneme svatbu." Zazubil se jízlivě.

„Hned potom, co vyřešíme moji nesmrtelnost tě na ni mile ráda pozvu." Vrátila jsem mu. Na tohle nebyl čas. Nebo spíš jsme ho tím plýtvali. Nebo...

U živlů, na tohle si přeci nemůžu zvyknout! Musím tohle království zachránit co nejdřív, než uplyne deset let a já nezestárnu ani o den.

„Král Vám sice dovoluje schovat se v Jarním království, ale jeho slovo nemá žádnou váhu, dokud vám nedůvěřuje. Stejně tak jako Julian. Myslí si, že mi dají armádu vojáků a já vyrazím proti Annaře, ale to je zbytečné. Annara na to půjde chytře, nezalekne se armády." Začala jsem.

„Nezalekla. Teď, když vedle sebe nemá Mudrce, který všechny držel na uzdě nic není jisté." Opravil mě Wall.

„Dokážeš si mě představit, jak vedu armádu vojáků někam do boje? Tohle nepřichází v úvahu, nebo takhle, necháme to jako možné řešení, ale před tím vymyslíme něco reálnějšího." Rozhodila jsem ruce.