Planoucí jiskra

Kapitola 23. - Temné šepotání

Stály jsme jako přimražené. Nebo jsme možná byly vlivem Bílých přízraků. Musela jsem uznat, že mi nechyběly. Vznášely se několik centimetrů nad zemí a jejich bílý hábit složený z mlhy se vlnil v neviditelném vánku a mizel do stran. Hlavy měly zahalené jako vždy pod kápí, z nich koukaly jen ty děsivé oči a kostnatá lebka.

Vzduch kolem nás se ochladil a ztěžknul. Zhluboka jsem se nadechla a chytla vyděšenou Leylu za ruku.

„To je dost, že jste se ukázaly." Snažila jsem se znít uvolněně, ale hlas se mi stále třásl prvotním šokem.

Bílý přízrak naklonil hlavu do strany a vzduch kolem něho se začeřil. Vystrčila jsem hlavu, abych si dodala sebevědomí. Jejich přítomnost mi stále naháněla hrůzu. Ale zároveň jsem si uvědomovala, že má to, co oni chtějí.

Tvé neuctivé volání jsme slyšely přes celý les

„To je dobře, protože pro vás mám naléhavou zprávu."

Nepotřebujeme posla, víme o každém pohybu stébla v této zemi

„Ale Temnou korunu si sami obstarat nedokážete!" Odfrkla jsem si. Potřebovala jsem, aby mě poslouchaly. A zabralo to. Vzduch kolem nás ještě víc ochladl a všichni se teď na mě dívaly. Dokonce i Leyla.

Tak jo, odvahu, Lauren, právě se chystáš zpečetit svůj život.

„Vrátím vám Temnou korunu." Řekla jsem pevně a kolem nás bylo naprosté ticho. I les jako kdyby ztichl.

Vrať nám ji

„Ne tak rychle, nejdřív potřebuji informace." Zastavila jsem je, když se ke mně jeden, nejspíš hlavní, přízrak přiblížil.

Vy lidé si myslíte, že můžete obehrát temnotu

„Jedné osobě se ale povedlo vás obelhat." Řekla jsem. Bílý přízrak se varovně začeřil.

Také za to zaplatila vysokou cenu. Temnota ji pohltila

„Proč se ji teda nepodřizujete? Pokud má na hlavě Temnou korunu, neměla by ji temnota sloužit?" Nechápala jsem. Temné přízraky se děsivě zasmály, až mi na rukou naběhla husí kůže.

Nasazením Temné koruny se nestala její vládkyní, ale součástí. Temnota se nedá ovládnout. Temnotě lze jen sloužit.

Leyla vedle mě se oklepala. Bílé přízraky jako by si ji až teď všimly na ní upřely své oči. Stiskla jsem ji ruku.

„Lze se z temnoty ale vymanit, že? Pokud temnota slouží k vyjmutí živlů, lze s jejich pomocí zpřetrhat pouta její moci." Zeptala jsem se. Přízraky chvíli mlčely.

Dobrá, ohnivá dívko, získáš jednu informaci

„Chci vědět, jak s pomocí Srdce živlů vyjmout z někoho temnotu." Řekla jsem pevným hlasem a stiskla Leyle ruku, aby věděla, že se má zvědavost nevztahuje pouze na její matku, ale i na ní. Přízraky dlouho mlčely, možná se domlouvaly, jak moc neurčitě mi odpoví, aspoň už od minule přestaly mluvit v hádankách. Nakonec se k nám přiblížil jeden z nich. Zůstaly jsme s Leylou stát na místě. Ovanul nás chlad a mrtvolný zápach, takový, který vám bral dech z plic.

Z temnoty se nelze vymanit. Temnota neslouží životu, ale smrti. Kdo jednou temnotu pozře, bránu života zatratí. Spojením Srdce živlů a temnoty lze její pouta zpřetrhat, avšak ani Srdce živlů nedokáže mrtvému opět život přivolat.

Leyla vedle mě měla v slzy v očích. Tíha těch slov mnou prolezla jako, kdybych měla mít v sobě temnotu já. Rezonovala snad v každé buňce mého těla. Srdce se zahřálo, naznačovalo mi pravdivost těch slov.

Takže s pomocí Srdcem živlů sice můžu dostat Temnotu z Annary, ale bude to znamenat její smrt. Annara bude žít pouze pokud bude sloužit temnotě. Podívala jsem se na Leylu.

„A co když nepatří celá její duše temnotě, ale jen část?" Přízraky se jako jeden zadívaly na Leylu.

Část, chybějící temnoty je nutné vyplnit.

„Pokud bych tě naplnila jedním z živlů." Otočila jsem se k Leyle. Leyla kývla na souhlas.

„Proč se nemůže vyplnit celá část temnoty?" Zeptala jsem se. Bylo mi jasné, že je to víc než jedna informace, ale Bílé přízraky očividně nebyly nejchytřejší.

Nemá se v duši o co opřít. Pokud se v duši nachází pouze její část, lze ji oddělit, ale pokud celá duše patří temnotě nelze ji ničím nahradit.

„Takže když získám Temnou korunu, Annara zemře."

„Nemyslím si, že si ji jen tak nechá vzít. Pokud celá její duše patří temnotě..." Leyla zakroutila hlavou. Musela jsem přemýšlet, ale na to jsem neměla čas. Otočila jsem se k Bílým přízrakům s poslední otázkou.

„Když Srdce živlů znamená život a temnota smrt. Co se stane, pokud se spojí? Jak může život vyhrát nad smrtí?" Ani já sama jsem netušila, jakou odpověď vlastně čekám, ale potřebovala jsem vědět, co přesně se stane, pokud vložím Srdce živlů do Annary.

Temnota nemůže pohltit Srdce. Temnota mu ustoupí. Je to životní rovnováha, kde neexistuje soupeření.

„Nositel obojího bude stát mezi životem a smrtí? Stane se...bohem?" Dobře, možná to byla předposlední otázka.

POHLTÍ HO ŠÍLENSTVÍ

A s tím se Bílé přízraky vypařily. Vzduch okolo nás se vyčistil a my se mohly konečně pořádně nadechnout.

„No, to jsme se toho dozvěděly." Povzdechla si Leyla. Já věděla, že od Bílých přízraků dostanu jen strohé informace, přesto jsem zjistila to, co jsem potřebovala.

„Annara tě nikdy nenechá vzít ji Temnou korunu, kort jestli ji to má zabít." Zakroutila hlavou Leyla.

„Ne pokud o tom neví. Temné přízraky jí řekly, že musí získat Srdce živlů hned potom, co si nasadí korunu a vyjme z tebe tvůj živel. Tudíž v době, kdy se jí temnota ještě nestačí zmocnit. Annara ví, že Srdce může vyjmout temnotu, proto si u sebe držela Mudrce a chtěla, abych se já obětovala pro zrušení její kletby. Potom by mohl Mudrc použít Srdce a přečerpat ho do ní. Ne kvůli moci, ale přízraky jí řekly, že Srdce a temnota se přitahují. Život a smrt. Annara nejprve chtěla Srdce k vyjmutí Temnoty, ale když se jí zmocnila, temnota v ní začala Srdce přitahovat a ona si myslí, že když získá oboje..."

„Bude moct ovládat život i smrt." Dopověděla za mě Leyla.

„Přesně tak. Jenže neví, že Srdce její temnotu nasaje a ona zemře."

„Jaký máš teda plán?" Zeptala se Leyla.

Rozhlédla jsem se po Černém lese a zahleděla se na místo, kde před chvílí stály Bílé přízraky.

„Přišel čas, navštívit tvoji matku."