Sexy pokušení

"Domov"

Chris

Je ještě nějaká šance, že by mě milovala? Podíval jsem se na ní, opravdu jí to slušelo, ostatně jako vždy, když se usmívá a je šťastná. Dovolím si i říct, že se mnou je šťastná. Nemůžu dostat z hlavy tu noc, než se všechno zvrtlo. Tu noc, kdy jsem byl s ní. Kdy bylo všechno správně. Kdyby jí Cassandra nenavrhla tu práci ona by nikdy nepotkala toho debila, kterej jí stejně jen využívá, mohli bychom být spolu šťastní. Ale to se asi nestane, právě totiž jedeme za "láskou jejího života". Ještě horší než milovat osobu, která to neoplácí je milovat osobu, která miluje někoho jiného. Pan dokonalý jí nemiluje a ona to nevidí. Nevidí, že jí chce jen do postele. Nikdo jí nemůže nabídnout víc než já, moje láska k ní je větší než k čemukoli jinému a já jí pomáhám s tím, aby byla s někým jiným.
Upřímně, závidím Cass a Lucovi, jsou šťastní, milují se a mají před sebou krásnou budoucnost. Takhle to mělo být se mnou a Em. Já si ji zasloužím.

,,Lidi! Miminko asi kope!" vykřikla Cass a šťastně si položila ruce na břicho.

Uslyšel jsem křik a viděl, jak se k našemu autu blíží náklaďák.
Bylo to rychlé, nikdo nestačil nic udělat a auto odletělo několik metrů a pak se převrátilo.
Umřu s tím, že jsem neřekl své city. Umřu bez možnosti být šťastný. Umřu. Emma umře. Už nebudeme mít šanci být spolu. Nechci, aby zemřela. Prosím. Ucítil jsem slzu na tváři. Cassie umře. Lucas umře. Nebudou mít šanci vidět své děti žít. Peter umře. Nebude mít šanci se dočkat pořádné gay svatby. Další slza.
Neviděl jsem svůj život před očima. Viděl jsem to, co se mělo stát. Viděl jsem naší budoucnost, která se nikdy nestane. Dej nám ještě šanci. Prosím. To nemůže být náš konec.
Auto dopadlo a já uslyšel další křik, brek a ticho.
Hrudí jsem do něčeho tvrdě narazil, určitě mám zlomená nějaká žebra. Bolí mě hlava, mám nějaké odřeniny a nejspíš zlomenou ruku.
Ale žiju.
Já žiju.
Žiju!
Podíval jsem se okolo a snažil se soustředit na to, co se právě stalo.

Podíval jsem se na Emmu. Z nosu a čela jí tekla krev, měla zavřené oči. Hrudník se jí nezvedal.
Ne! Ona nesmí umřít! Ona ne..
Cass byla celá od krve.
Lucas byl pořezaný od nějakého kusu auta.
Peter ležel na zemi a nohy měl zašprajcnuté pod sedačkou.

,, Haló!" Byl jsem zoufalý, nevěděl jsem co dělat.

,, Chrisi?" Uslyšel jsem. Bylo to tak potichu, že jsem ani nevěděl, čí hlas to je.

,, Kdo to byl?"

,, Já! Peter. Jsi v po-pohodě?"

,, V rámci možností."

,, Prosím pomož mi! Jsem tu zaseklej!" Začal panikařit, brečet a křičet.

,, Vydrž." Snažil jsem se znít v pohodě, vážně jo. Ale po tvářích mi stékaly další a další slzy.

Okno vedle mě bylo rozbité. Na okrajích byly střepy, ale dalo se tím prolézt.
Cítil jsem jak se mi střepy zabodávají do kůže a já krvácím.
Doplazil jsem se na silnici a rukou, která mě bolela méně jsem vytočil číslo na záchranku.

Emma

Otevřela jsem oči. Koukala jsem se na strop. Byl bílý s obyčejnými světly. V pokoji se střídala tyrkysová barva s bílou. Z mého těla vedlo spoustu hadiček. Byl tu klid, ale takový ten nepříjemný. Za sebou jsem slyšela pípání, něčeho, co jsem neměla možnost vidět. Ležela jsem na velice nepohodlné matraci a motala se mi hlava. Všechno mě bolelo. Nevěděla jsem kde jsem, proč tu jsem nebo kdo jsem.
Oči se mi pomalu zavírali a já znovu upadla do temnoty.

Otevřela jsem oči. Nade mnou stála postava. Zamžourala jsem proti světlu a snažila se zaostřit. Byla to žena, mohlo jí být kolem třiceti let. Měla krátké hnědé vlasy a v očích měla soucit.

,, Tak už jsi se probudila. To jsem ráda." Řekla milým hlasem žena a usmála se na mě.
Naklepala mi polštář a také doplnila nějaké tekutiny, které mi proudily do těla.

,, Kde to jsem? A kdo jste vy?" Začala jsem panikařit. Co se stalo?

,, Jste v nemocnici, v New Yorku. Měla jste autonehodu."

,, Já chci pryč! Pusťte mě! Já tady nebudu! Já chci domů, zpátky do ...kde sakra bydlím?"

,, Ztratila jste paměť a také máte mnoho dalších zraněnin."

,, Ne! To nemůže být pravda!" Ne, není to pravda. Ty tady ležíš, protože jsi přeci úplně v pohodě.

,, Je možnost, že si ještě vzpomenete. Tady na stole máte nějaké informace a vše, co jsme u vás našli."
Usmála se a odešla.

Emma Steele, 21 let.
Nezaměstnaná.
Ve vztahu s Chrisem Greenem, také zde leží.
U nehody ještě další tři lidé (neznámí, podle pana Greena stopaři).

To ne. To není možné. Já nemůžu, nemohla jsem zapomenout. Vždyť já zapomněla svůj život!
Dobře, uklidni se Em, ty si vzpomeneš.
Potřebuju se něčeho chytit, nějaké vzpomínky. Potřebuju něco, co mi pomůže si vzpomenout, něco, co jsem používala, měla ráda, neměla ráda.

Sebrala jsem všechnu svou sílu a snažila se podívat na noční stolek, vedle mé postele. Třeba by tam mohly být nějaké mé věci.
Kromě sklenice vody, kapesníčků a nějakých prášků tam nic nebylo.
Super.
Moje šance vzpomenout si, se snížila o několik procent.
Strašně mě bolí hlava. Podívala jsem se na své ruce. Bylo tam spoustu modřin a škrábanců, ale také hadiček. Nic si nepamatuji, jak s tím mám žít?
Kéž bych radši umřela.
S touto myšlenkou jsem zavřela oči a usnula.

Otevřela jsem oči a podívala se na strop. Byl jiný. Vypadalo to tu spíš jako u někoho doma než v nemocnici.

,, Ahoj, lásko. Jak jsi se vyspala? Už je ti líp?" Promluvil mužský hlas a dal mi pusu na čelo. Podívala jsem se na člověka, který se mnou mluvil. Měl ruku v sádře a škrábance na tváři. Vypadal trochu nervózně, ale docela hezky.

,, Kde to jsem?" Zeptala jsem se a podívala se okolo.

,, Doma. Jsme doma, miláčku." Odpověděl a pohladil mě po vlasech.

Trochu zvrat...
Ale, jak se vám líbila nová kapitola?
Omlovám se (opět) , ale v mém životě se teď stalo opravdu hodně věcí, které mi ho změnily a tak jsem se teď dávala dohromady.
Love ya♡