Hvězdné nebe nad temným krajem

Ostrov

K malému ostrůvku, smaragdu moří,
koráb se blíží, z plachet se kouří.
Muži jak kostlivci z veliké dálky,
v zvířata změněni následky války.

Hladem a žízní na břeh jsou hnáni,
ti strašní mužové, piráty zváni.
Osud je zavedl k ráji tropickému,
mnozí to přiřknuli zázraku biblickému.

Kapitán po smrti následkem vzpoury,
za špatné velení v hlavě má kouly.
Na jeho pozici dosazen vrah,
ze ztráty života doteď měl strach.

Nyní však posádka halasně jásá,
zjevení ostrova mužova spása.
Po krátkém průzkumu radost jen roste,
v pralese tuzemci v tunice prosté.

Radostná novina rychle se šíří,
ztrápení mužové do džungle míří.
Po chvíli hledání radost je zmítá,
vstříc kráčí dívčina, cizince vítá.

V hlubinách pralesních maličká ves,
podivná stavení obrůstá vřes.
Rozpaky pirátů trvají krátce,
cizince uvítá kmenový vládce.

Bujaré veselí pralesem zní,
mužům je dopřáno vše po čem sní.
Na klínech ženy, alkohol teče,
nad ohněm velký kus masa se peče.

V podobném duchu dál plyne čas,
životem v hojnosti všem roste pas.
Dík tomu přepychu nikdo si nevšímá,
že mužů z posádky postupně ubývá.

Alkohol, pečeně, tropičtí ptáci,
přátelé pirátší dále se ztrácí.
Když ovšem většina zmizela ze světa,
na povrch vyplula tradice staletá.

Při jedné slavnosti kapitán s muži,
seznali že maso na rožni zvláštní má kůži.
Z očí všech tuzemců zmizelo slitování,
když muži na mase nalezli tetování.

Až nyní došlo jim proč i v tom kraji,
ženy i mužové jejich jazyk znají.
Zde důvod hostin, proto víno teklo,
za rájem tropickým skrývalo se Peklo.

Nyní však opona přetvářky padá,
zpoza ní vyhlíží strašlivá zrada.
V panice mužové utéct by chtěli,
však příliš nápojů již v břiše měli.

Jeden jak druhý k zemi se sune,
z těl jejich ční šipky tajuplné.
Jak už to u těchto příběhů bývá,
kapitán poslední, kdo živý zbývá.

Ruce mu poutají, lesem jej vlečou,
zlomenému muži slzy z tváří tečou.
Snaha se spasit utonula v zármutku,
vždyť mnozí přátelé leží v jeho žaludku.

Pohled na kraj lesa všech smyslů jej zbaví,
na kůlech a větvích jeho přátel hlavy.
Vprostřed té hrůzy procesí se zastavuje,
polonahá kněžka zde rituál připravuje.

Kapitán donucen k podivnému tanci,
vesničané zpívají šílenému psanci.
Když chór kanibalů ke konci se chýlí,
vyděšený nešťastník jako smrt je bílý.

V ten okamžik kněžka do srdce jej bodá,
krev z mužovi hrudi teče jako voda.
K zemi se kácí ve smrtelné křeči,
bývalí hostitelé okolo něj klečí.

Snad vlivem šílenství než zrak zalila mu temnota,
spatřil jak lesem lebek obchází prapodivná entita.
Sladký sen o spáse zakončen v  přehořké pachuti,
a smaragd moří hladově vyhlíží svoje další oběti.