V srdci hvozdu temný hrad,
mrtvý, přec pln dávných zrad.
V něm Malý Král jež opanoval sály,
mění zrakem dravčím živé tvory v skály.
Oděn je v peří, však křídla dračí,
za zrodem netvora incest ptačí.
Podivné vzezření s rudou korunou,
po nocích skřehotá píseň ponurou.
Klovcem s tesáky krev z teskných soch pije,
dík hnízdu zmijímu netvor zrůdný žije.
Ze světa sprovodit zkusili jej rytíři i chasa,
přec v konci souboje On pařáty hrdla drásá.
Počátkem života zakut v okovy,
s nadějí šílenců že vůli jejich se podrobí.
Železa na spárech a šátek přes oči,
přec zrůda podivná z cely se plahočí.
Za stínu soumraku zbavil se pout,
hlídačům ze strachu nešlo se hnout.
S chutí jim do hrdel zatnul svůj spár,
v zápětí rozesel v podhradí zmar.
Tajnými chodbami vlámal se do trůního sálu,
šlechtice zaskočil uprostřed bálu.
Poprvé za život měnil lidi v kámen,
s hradiště obranou do dvou dní je ámen.
Od doby hojnosti uběhly už celé roky,
konečně blíží se k brlohu netvora zas koňské kroky.
Na koni jinoch, meč v ruce třímá,
přijíždí k brlohu kde netvor dřímá.
Lesk zrcadla v honosném štítě,
na zádech kohout zabalen v sítě.
Propustíc koně do skrýše vstoupí,
se smutkem prohlíží kamenné sloupy.
Dravec je vzhůru, ocasem bije,
když krve z obětí hltavě pije.
Spatříce mládence radostně vříská,
nový kus do sbírky za chvilku získá.
Radost mu kalí zvučný hlas kohouta,
netvor se ve strachu ukrývá do kouta.
Mládenec opeřence zbavuje provazů,
snad s jeho pomocí nepřijde k úrazu.
Po chvíli netvora opouští panika,
a vzteklé ječení z hrdla mu uniká.
Přesto však kohouta pozoruje z dáli,
zatímco děs a hrůza rostou v Malém králi.
Pro strach z kohouta nehlídá okolí,
mladík se rozbíhá na svůj cíl strnulý.
V rozmaru osudu nešťastný krok,
mládenec zasáhne jen pouhý bok.
Netvor se svíjí v palčivé bolesti,
to reku ve zbroji nic dobré nevěstí.
Zrůda se odvrací od ptačí hrozby,
mládenci na srdce hrnou se prosby.
Vzpírá se o zeď pozvedá štít,
snad štěstí pomoci bude dnes mít.
Než spáry obludné zrůda v krvi smočí,
spatřuje v zrcadle pár dravčích očí.
Tak kletbu kamene sám na sebe snáší,
netvor jehož hlas kohoutí v nočních můrách straší.
Svaly tuhnou, v srdci plamen schladl,
konečně Malý král do podsvětí padl
ESTÀS LLEGINT
Hvězdné nebe nad temným krajem
PoesiaDěkuji za milé přivítání, lepší si starý muž nemůže přát. Vyrazím dál znovu před svítáním, do města putuji, zpívat a hrát. Po světě toulám se již drahný čas, bohové odpusťte že se tak rouhám. Zažil jsem vichřice i krutý mráz , mnohé jsem protrpěl kv...
