Stíny noci

21 0 0
                                    

Za nocí bezhvězdných stín se nocí krade,
oči z jantaru tepané pátrají po zradě.
Dýky krví zbrocené v mordě se lesknou,
stínu hlas korunám vůkol zpívá píseň tesknou.

Píseň o kráse, vzteku a smrti,
píseň co zbabělcům ve snách nitra drtí.
Tím příběhem stín noci své bratry volá,
vrahu, zrádci, krutovládci na tváře krade se hrůza holá.

Stříbrné stíny vůkol něj krouží,
vzpomínky na zločin duši mu souží.
Upsanec démonů dříve vždy bezcitný,
teskně táže se proč duchové lesa procitly?

Zuby drtíc vzpomínky kruté marně plaší,
zde v lesích kradli a vraždili, on i jeho braši.
Zvouce se hvozdu králem hrdla řezal lačně,
dnes padlý král modlí se plačně.

Braši jsou mrtví, stíny je dostaly,
před zraky vůdce na kusy trhaly.
Z závoje mlhy dívka vychází,
ta která vlky na poutích provází.

Tančí a pěje stínům k radosti,
hvozdu král zmírá na srdce slabosti.
Radostná dívka v mlze se rozplývá,
vlkům dnes skončila služba povinná.

Stíny msty se do doupat kradou,
navždy skončili s pradávnou zradou.
Nad hory nese se píseň tichá,
to vlky přemohla radostná pýcha.

Stíny noci pějí do prázdných tváří,
varují všechny, kdo les stráží.
Tak navždy zmizeli ti zrádní psanci,
své duše ztratili ve Smrti tanci.

Hvězdné nebe nad temným krajemTahanan ng mga kuwento. Tumuklas ngayon