Hvězdné nebe nad temným krajem

Noční můra vánoční

Nad městem vítr prohání vločky bílé,
pro děti nastaly radostné chvíle.
V ulicích bílo, pod okny mužíci ze sněhu,
plán bitvy studené tvoří se za běhu.

Čas vánoční konečně nachýlil se,
šťastné dny pro hodné i pro zlobivce.
Stromečky svítí, dobrý duch dárky nese,
každičké dítě se v posteli radostí třese.

Však v malé uličce na konci bloku,
nepějí radostí jedinou sloku.
V té drobné ulici dům ušuntělý,
každému cizinci zdál by se opuštěný.

V tom domě žena se třemi syny,
na první pohled každý je jiný.
Nejstarší Tlusťoch s dvojitou bradou,
pazoury tučné po jídle hrabou.

Druhý syn Krysák se sklonem lhát,
po krčmách zvykl si maryáš hrát.
Nejmladší Lenoch snad i slov škoda,
jak přežít bez práce v mysli mu hlodá.

Dřív slavný šenk, dnes knajpa hnijící,
co podnik převzali neschopní mladíci.
Nejstarší spolykal vše na co narazil,
prostřední veškerý personál vyrazil.

Nejmladší odkýval všechno co chtěli,
do týdne v lokále jen krysy měli.
Matka si na stará kolena zoufá,
v nápravu synů svých už ani nedoufá.

V komůrce plesnivé tiše pro sebe pláče,
proč na svět přivedla Lenocha, Žrouta a Hráče?
Po mnoha letech dům lásky prostý,
v tom čase vánočním přivítá hosty.

Ten večer podivný odvanouc kouře,
na město snáší se sněhová bouře.
Namísto odchodu bratři v knajpě sedí,
pivem se ládují, k němu maso jedí.

Za bouře kvílení pes v lokál vběhne,
před bratry u krbu promočen lehne.
Prostřední s nejmladším na sebe mrkají,
po psovi promrzlém škrpály vrhají

Nejstarší chvatně maso z tácu bere,
za smíchu kumpánů do hrdlo jej dere.
Zvířeti v očích probleská plamen,
přec kvapně odchází, ačkoli znaven.

Stařenka z lavice levotu tuší,
předtucha podivná objímá duši.
Dva mladší synové nevrle bručí,
předtím psu smáli se, teď břicha kručí.

Jak plynou hodiny bratři pivem hrdla vlaží,
stařenka u plotny ze zbytků vařit se snaží.
O půlnoci ozve se klepání cizí,
v pijanech budí se zuřivost ryzí.

U vchodu stařec, prosté šaty nosí,
o chvilku u krbu pány domu prosí.
Tři bratři v amoku sprosťárny křičí,
ve vzteku stařečka umlátí tyčí.

Starý muž vetchý k zemi se kácí,
plamínek života z očí se ztrácí.
Matička bledne růženec tiskne v dlani,
mladíci bez srdce pohledy vrhnou na ni.

Berou ji v podpaží a vláčí k ložnici,
stařenka modlí se ke svaté trojici.
Zamknouce v pokoji matku svou,
bratři se radí co s muže mrtvolou.

Nad starcem blednoucím stojí ti vrazi,
dva mladší šklebí se, tlouštíka mrazí.
Jedna věc obžerství, druhá věc vražda,
trest smrti udělí porota každá.

Své mladší bratry k rozumu vede,
zabití cizince skrýt se jim nepovede.
Matka je viděla při hrůzném činu,
ve stáří nesnese vinu svých synů.

Svědomí mladších dvou však dávno ztracena,
důvěra k rodině navždy je zkalena.
Raději zabíjí matku i brata,
než aby čelili čepeli kata.

V zoufalství bezmoci k Tlusťochu se sápou,
po tyčích krvavých ruce opět tápou.
Leč spáry studené v úmyslu jim brání,
"nebožtík" se smíchem končí svoje hraní.

Namísto starce rohatec s očima kozy,
u nohou černý pes vrčením hrozí.
Ověšen řetězi na zádech nůše,
démon jež přišel si pro hříšné duše.

S jediným pohybem tyče z rukou mizí,
v srdcích tří hříšníků zoufalost ryzí.
Krysáka s Lenochem cpe démon v nůši,
Tlusťoch si nakonec zachránil duši.

Přec démon na Žrouta poštvává psisko,
Tlusťoch má ke smrti po trestu blízko.
Na paměť hříchů svých zůstanou jizvy,
myšlenky obžerství navždycky zmizly.

Rohatec opouští rozpadlou hospodu,
ve sněžné vánici mění svou podobu.
Tlusťoch hned v zápětí matku svou propouští,
stařenka synovi nakonec odpouští.

Se smutkem vysvětlil co vše se stalo,
jak pouhá vteřina vše se mu zdálo.
Pro bratry po svátcích obřad zajistili,
dvě rakve bez těla do země umístili.

Nejstarší bratr s nezvyklou pílí,
obnovil hospodu po jisté chvíli.
Hlídal si míru, hostil i siroty,
pod pultem schovával pro chudé dobroty.

Tak skončil příběh jak jeden kampus,
zachránil před krachem samotný Krampus.