1. Prosinec

52 4 1
                                    

Bylo to něco málo přes rok, co ho naposledy viděla. Za poslední rok se ho pokusila navštívit, ale vždy si našel důvod, proč by neměla. Takže tentokrát se rozhodla neoznámit mu to. Budou vánoce a ona chtěla být se svou rodinou. I když na první pohled vypadal jako její bratr než jako její otec. Počkat! To je taky blbost. Nebyli příbuzní pokrevně, Marcel Gerard ji adoptoval, když byla ještě dítě. Nebyl to obyčejný člověk, byl to upír, který vládl městu New Orleans. Všichni se tam k ní chovali jako k princezně, což milovala jako malá, ale později ji to už začalo štvát. Takže když byl čas jít na vysokou, neváhala a rozhodla se jít, co nejdál. Taky měla nutkání dokázat věci sama. Když byla v páté třídě a psali závěrečný test, měla špatný den a pokazila ho. Její otec donutil učitele, aby ji přesto dal za A. To byla tak naštvaná. Měl ho donutit, aby jí dal další šanci, to by bylo fér.

Procházela se městem a první kam zamířila, byl bar. Její otec tam rád pobýval. Často tam i zpíval, což přenesl i na ní. Rozhlédla se a kolem nikdo nebyl. Ani barmané, které znala z dřívějška. Ne že by dřív pila. Byla přece zodpovědný teenager.

,, Co si dáte?" Přišla k ní barmanka, která měla na jmenovce napsáno Cami. Byla nádherná a trochu jí i podobná a ne jen jejich blonďatými vlasy

,, Dvojitý bourbon." Potřebovala trochu odvahy. Netušila, jak se její otec zachová a něco jí navíc říkalo, že je tady něco jinak.

,, Hezký. Ukaž občanku." Caroline vytáhla peněženku a z ní její stoprocentně pravou občanku. I když možná bylo trochu divné, že na téhle je pěkná fotka.

,, Jsem si jistá, že je falešná, ale právně jsem krytá." Vzala láhev a začala jí ho pomalu nalévat. Caroline se usmála, tahle žena se jí líbila.

,, Mohla bys mi pomoct. Můj otec sem často chodí, možná ho znáš. Jmenuje se Marcel. Marcel Gerard." Láhev že které naléhala ji náhle vypadla z rukou a roztříštila se o bar.
,, Takže hádám, že o upírech víš." Přikývla. Na očích jí byl trochu vidět i strach.

,, Ty jsi upír?" Caroline se zasmála.

,, Ne, můj otec si to nikdy nepřál a já vlastně taky ne. On miluje být upírem, ale vidět svou nevinnou dceru jako krvežíznivé monstrum je nad jeho síly. Jsem si jistá, že kdybych byla kluk, tak by mě k tomu nutil." Párkrát už o tom přemýšlela a důvodu proč ano bylo stejně jako důvod proč ne. Možná jen děti to trochu rozhodovaly.

,, Tolik mužů chce syna a když mají dceru, je pro ně to nejcennější." Věděla o čem mluví. Všimla si toho u jednoho člověka, který byl monstrum, ale svou nenarozenou cenu chránil jako ještě nikdo.

,, Rozdíl je v tom, že on si mě vybral. Každopádně bych ho měla jít najít. Po New Orleans se toulá spousta upírů, kteří by mohli vědět, kde je." Dopila svou přeplněnou sklenici a vydala se ven z baru. Byla už noc, ale ona se neměla čeho bát. Všichni věděli, kdo je. Nikdo se neodvážil ublížit dceři samotného krále New Orleans. To byla poslední myšlenka, než ji pohltila tma.

Ahoj!

Přeji pěkný první adventní den. Vánoce tu budou už za chvilku. Věřili byste tomu?
Doufám, že si tenhle můj adventní kalendář užijete.

Nina

Konec Války Za 24 DníWhere stories live. Discover now