Dnešek byl doslova peklo. Měla za úkol nalákat svou nejlepší kamarádku přímo do náruče jejich nepřítele. Nechtěla to udělat, ale neměla na výběr. Vešla na půdu a ta vypadala dost zastarale. Všude byl prach a pavučiny. Naproti ní byla nádherná velká okna a pod nimi postel. Napravo od ní byl paraván a nad ním malé kulaté okno, kterým sotva procházelo světlo. Celá místnost byla pokryta svíčkami.
,, Ahoj." Vešla dovnitř jejího pokoje. Vypadala zpočátku zaskočeně, ale to vystřídalo rychlé objetí. Bylo příjemné to zase cítit.
,, Co tady děláš? To je jedno, jsem ráda, že jsi tady." Nechtěla tuhle chvilku přerušit, ale musela. Hlas v hlavě jí to nařizoval.
,, Musíš jít se mnou." Davina vypadala zaskočeně, ale to trvalo jen chvíli. Pak nastoupil odmítavý postoj.
,, Ne, jen tady jsem v bezpeční." Bylo úžasné, jak Davina vycházela s jejím otcem. Dost se za tu dobu sblížili. I když tím nejhorším způsobem.
,, Marcel ti lže. Používá tě jen jako zbraň proti čarodějkám." Tohle byla snad jediná věta, kterou řekla a upřímně a bez donucení. Více méně.
,, Ony se mě snažily zabít. Jen mě chrání." Věřila tomu, ale taky jí na očích viděla, že si tím nebyla zcela jistá a na tuhle stranu musela apelovat.
,, Myslíš? Díky tobě může ovládat čarodějky a vlkodlaky zaklel do jejich vlčí podoby. Chce být král s zbytek je mu jedno." Věděla, že to musí být závažné, když jde proti svému otci. Dříve ho Caroline ucítila jako boha.
,, Dobře, ale kam půjdeme?" Co měla teď říct? Vezu tě přímo do náruče nepříteli? To tak. Za to nemohlo jen ovlivnění, ale pocit ji udržet nějaký byť jen sebemenší pocit bezpečí.
,, Do bezpečí." Už se chystala odejít, když v tom si všimla rakve s písmenem E. A zase se ozval žen hlas.
,, Kdo je to?" Věděla to nebo to alespoň tušila.
,, Jmenuje se Elijah, ale na tom nezáleží." Caroline šla blíž jako by byla zhypnotizovaná. Otevřela rakvel a viděla tam nádherného, ale zcela zešedivělého muže. Natáhla ruku, chytila dýku a rychle ji vytáhla. ,, Co to děláš?"
,, Já nevím." Zase jí to něco nutilo a nesnášeli to. Jestli tohle dopadne dobře, nikdy nebude nikoho nutit, pokud doslova nepůjde o život.
,, Vrať to tam zpátky." Zakřičela, ale neposlechla. Nějak prostě nemohla.
,, Nemůžu." Davina pohnula rukou a dýka ji vypadla z rukou a šla přímo do té její.
,, Myslím, že už to stačilo." Objevil se náhle Klaus a praštil Davininu hlavu o zeď.
,, Bude to v pořádku?" Zeptala se a okamžitě si k ní klekla, aby zjistila, jestli stále dýchá. Naštěstí ano.
,, Ovšem. Já zbraním neubližuji. Ty jsi snad stále pořád naživu." Caroline ho doslova probádávala pohledem.
,, To je ovšem novinka, Niklausi." Oba se otočila za hlasem, který právě promluvil. Muž v obleku už vypadal daleko lépe.
,, Bratře." Muž se přiblížil ke Klausovi a dal mu jednu obrovskou ránu.
,, Vypadá to, že jsem toho hodně prospal a to tvojí zásluhou. Kdopak je tato půvabná dáma?" Klaus si jen promnul tvář a dál dělal jakoby se nic nestalo. Ani na obličeji neměl žádnou známku.
,, Je to dcera Marcela a momentálně naše nejsilnější zbraň." Nechápala, proč ji nazval nejsilnější zbraní, ale radši to vědět nechtěla. Nejspíš jí to jen ublíží.
,, Ovšem. Pro záchranu svého dítěte, musíš využít jiné dítě. To dává smysl." Jeho tón i postoj naznačoval, že ho dosti soudí, ale nepokusil se udělat nic, aby jim pomohl.
,, Ty máš dítě?" Zeptala se Caroline překvapeně. Obsolutně nechápala, kdo by si s takovým člověk pořizoval dítě.
,, Myslím, že dnes bylo informací dost, lásko." Položil jednu ruku na její hlavu a druhou na krk a jedním rychlým pohybem jí zlomil vaz.
,, Myslím, že to bude hodně dlouhé vysvětlování." Řekl Elijah a vzal dívku do náručí.
Užíváte si? Už odpočítáváte dny? A hlavně: Máte už dárky?
