Klaus měl těžký, prakticky nemožný úkol.
Musel se pořádně pomstít Marcelovi a při tom neublížit Caroline. Nějak si ji za posledních pár let oblíbil, i když by to zatím nepřiznal nahlas. Byla jiná než ty ženy, které miloval dříve. A ten její úsměv, by přiměl k úsměvu i ta nejchladnější srdce. Byla trochu jako anděl.
,, Můžu se na něco zeptat?" Zase k němu do ateliéru vešla Caroline. Tentokrát však nebyl polonahý, takže byla pohodlnější.
,, Ovšem, lásko." Zakryl znovu plátno.
,, Proč přede mnou schováváš ten obraz? Přešla k němu blíž a položila ruku na plachtu, ale on ji okamžitě sundal.
,, Na to ses nepřišla zeptat." Caroline si povzdechla a vědomím, že jí ho teď sám neukáže. Ale vloupat se sem potají nechtěla.
,, Chtěla jsem se jen jít projít ven, už mě to tady nebaví." Klaus položil i svůj štětec. Podíval se na na její tvář, která byla tak kouzelně plná nadějí. Jak mohl odmítnout?
,, A kampak by jsi chtěla jít?" Viděl, jak se její tvář rozzářila. Byla trochu jako dítě. Stačilo udělat malou drobnost a měla z toho radost.
,, To je jedno." Nemohla uvěřit, že jí to dovolil. Sice ho poznala jinak, ale i tak.
,, Tak tě zítra vezmu na procházku po městě." Caroline radostí na něj přímo skočila, tak že mu obmatala nohy kolem pasu. Rychle jí pustil, než se ozval jedna jeho určitá část.
Marcel byl vyhnán do loftu na okraji města. Spousta upírů mu jeho ,, prohru" vyčetla, ale kdyby mohl, udělal by to celé znova. Teď nejlépe vymyslet, jak dostal Caroline zpátky a ideálně se zbavit Klause, ale spokojil by se i s tím prvním.
,, Dostaneme ji zpátky, neboj se." Usmál se na Davinu. Už bylo všechno v pořadku, vysvětlil jí to a navíc nic nespojí lidi víc než společný nepřítel.
,, Něco chystá, nechci, aby toho byla součástí." Davina mu položila hlavu na rameno a koukala se s ním na výhled z okna.
,, Já taky ne, ale neboj, spolu ho zastavíme." Davina sice už nebyla nejmocnější čarodějka ,ale i tak byla velice mocná a společně dostanou Caroline zpět. Možná dostanou na stranu i pár čarodějek.
Přeji hezký víkend.
