Věci nedopadly zrovna skvěle, ale ne hrozně. Rebekah byla vyhnána z města. Částečně to byla Carolineina zásluha. Po polibku šel Klaus do pokoje své sestry a řekl jí, ať uteče tak daleko jak jen může. Dál už dělali jako by se nic nestalo. Ovšem věděla, že se ještě jedna věc stane a to pomsta Marcelovi. Ta rozhodně bude horší než ztráta království.
Caroline zrovna chodila po domě. Její dětský pokoj byl celý zachoval a ona se do něj s veškerou radostí vrátila. Akorát se absolutně nehodilo do stylu domu, což jí teď trochu drásalo nervy. Prošla kolem přivřených dveří. Když byla malá byly vždy zamčené. Pomalu otevřela dveře a vešla dovnitř. Všude bylo tolik obrazů. A uprostřed stál polonahý Klaus, který maloval. Nevědomky se při tom pohledu kousla do rtu.
,, Něco potřebuješ, lásko?" Ani se na ní nepodíval. Vzal nějakou plachtu a zakryl jím obraz, teprve pak se na ní podíval.
,, Omlouvám se, já... Netušila jsem, že maluješ." Úplně nevěděla, co říct, jen se mu snažila koukat do očí.
,, Už od dob, kdy jsem byl dítě. Dělal jsem si vlastní barvy z květin a bobulí." Caroline se usmála při myšlence na malého Klaus, jak chodí po lese a sbírá různé rostlinky.
,, Poznal jsi za tu dobu nějaké slavné umělce?" Jistě, neznala jich moc, ale ty nejslavnější by znát měla. Navíc Klaus byl starý tisíc let, určitě někoho potkal.
,, Jistě. Michelangelo nebo Van Gogh." Caroline otevřela ústa do O. To bylo teda něco. Třeba za tisíc let taky dokáže říct něco takového.
,, Musel si žít úžasný život." Klausovi v tu chvíli přišly na mysl nejhorší chvíle jeho života, ale okamžitě je vytěsnil.
,, Všechno má svou cenu. I ty úžasné věci jsou dost vyvážené mým otcem." Viděla, jak při zmínce o jeho otci okamžitě změnil postoj. Musel s ním opravdu strašný vztah. Šla k němu a obejmula ho. Klaus byl zpočátku zaskočený, ale pak jí začal objímat taky.
Už jen 10 dní!
