Forbidden Love ~ Dnf

47

pov Dream

"GEORGI!!" všechno se mi najednou zastavilo... 
Neskutečně nepříjemný pocit smíchaný s adrenalinem  proběhl celým mým tělem. A horší bylo ještě, když jsem si uvědomil, že Henryho schopnosti jsou zaměřené na George. George nemůže nic udělat.. nemůže zastavit svůj pád.

Zapomněl jsem na to, že musím zastavit Henryho, bylo mi to jedno. Rozeběhl jsem se k pokraji balkonu, sral jsem na všechno a bez rozmýšlení skočil za Georgem. Musím ho zachránit..

Bylo mi jedno, že na mě všichni volají a snažili se mě zastavit. Jediné, co mě zajímalo, byl George. Nemůžu ho ztratit... prostě nemůžu.

Snažil jsem se ho chytit včas. Snažil jsem se zabránit, aby dopadl, jenže to bylo k ničemu Bylo pozdě.
Nebyl jsem dostatečně rychlý.  

Bylo jen slyšet, jak George dopadl na zem a lidi kolem začali šílet a křičet.
Okamžitě jsem k němu doběhl a přisedl si k němu. Ostatní co nejrychleji přiběhli za námi. Lidi ode mě se snažili udržet lidi od nás, aby byl nějaký odstup. 

Vzal jsem si George do náruče a snažil se udržet moje slzy. Byl jsem na pokraji toho, abych začal brečet.
"Georgi... Georgi prober se prosím.." Doufal jsem, že je na živu. Doufal jsem, že ho neztratím.. nemůžu..
"Georgi..?" Nic se nedělo.. Neprobouzel se....

Cítil jsem mou slzu stéct po mé tváři. Nemohl jsem to už udržet dál. A bylo mi úplně jedno, že na nás všichni koukají, jen chci, aby se George probral...

"Ty... Tohle je všechno tvoje vina!"  Drista se rozeběhla k Henrymu a přidržela mu nůž u krku. Všichni se ji snažili zastavit, ale ona se nedala. Henry nemohl nic udělat, protože na něj z druhé strany koukali Georgeovi rodiče. 

George se ale pořád neprobouzel. Žádná známka života.. nic. 

"Georgi.. prosím..."  Všichni pozorně sledovali, jestli se George neprobudí. Jenže se nic nedělo. 
"Zabiju tě!" Drista se chystala zaútočit, ale v tu chvíli se něco stalo..

"Georgi?!" Všichni se podívali znovu ke mně. Georgovo tělo se lehce pohnulo. Moje tělo se naplnilo nadějí. Lidi kolem mě všeho přestali a pozorovali George, stejně jako já.

Georgeův výraz se změnil. V jeho výraze byla bolest a nekomfort. Začal rychle dýchat, ale bylo vidět, že se mu dýchá hodně špatně.
"Georgi?! Georgi slyšíš mě..?!" Položil jsem mu ruku na tvář. Byl jsem v panice.. nevěděl jsem co sakra teď dělat. Z George vyšlo jen zasténání z bolesti. Do očí se mu nahrnuly slzy, a až pak otevřel oči.

"Georgi.." Georgeovi začaly okamžitě slzy stékat po tvářích. 
"D-Dreame.." řekl to hodně stěží a u toho se snažil nějak normálně dýchat. Bohužel nedokázal svůj dech nijak ovlivnit. 
"J-já.. já nic necítím..." Niky společně s Georgeovo matkou se k nám okamžitě rozeběhly. Nevěděl jsem co mám dělat..
"Georgi.. Georgi bude to v pořádku.. bude to v pořádku jen.. jen vydrž.. prosím.." Snažil jsem se ho nějak uklidnit, ale sám nevím, co sakra vůbec dělám.

Nechal jsem svou ruku na jeho tváři a druhou si George přidržoval blízko u sebe. Doufal jsem, že bude v pořádku...
"Dreame.." George se snažil něco říct, ale jeho slzy ho v tom zastavily. 
"Georgi dýchej.. dýchej bude to v pořádku.. prosím jen vydrž..." Všude byl chaos. Lidi kolem nás byli v panice stejně jako já. 
"Dreame! Musí hned odsud! Musíme ho dostat do nemocnice, hned!" Veškerou silou, která mi ještě z boje zbyla, jsem opatrně zvedl George do náruče..

......

komentujteee<3