Forbidden Love ~ Dnf

46

KOMENTUJTE KAŽDOU ČÁST PŘÍBĚHUUU. (part 3)

pov George

Nevěděl jsem, co se děje, ale rychle jsem to však pochopil. Moje schopnosti přestaly fungovat.. to znamenalo jen jedno.

Rychle jsem se podíval za sebe, nestál tam nikdo jiný, než Henry. Chtěl jsem od něj pryč, ale nemohl jsem.. prostě to nešlo...
"Mysleli jste si, že to bude tak jednoduché?" Ale vždyť byl před chvílí ještě někde úplně jinde.. 
Dream se za mnou chtěl dostat, jenže Henry mu v tom zabránil.

V tuhle chvíli jsem opět nevěděl co mám dělat. Už zase nám to nevyšlo...

"Hej Henry!" Všichni jsme se otočili za hlasem, ale nikdo nikde nebyl. Pak jsem si ale vzpomněl na schopnost Wilbura..
S nadějí jsem se koukal po okolí a doufal, že je to on. V tuhle chvíli by se fakt pomoc hodila.  

Na balkón najednou přiběhli úplně všichni. Jak Dreamovi lidi, tak lidi z Hero Tower. Usmál jsem se. Možná, že to ještě zachráníme. 

Henry se netvářil moc nadšeně. Moc dobře věděl, že nás všechny neudrží. Je nás rozhodně víc, jak 3 lidi. 
"Udělej nám laskavost Henry, pusť George."  Henry se nad tím jenom ironicky zasmál, jako vždy. 
"Nikdy. Vy mi nemůžete bránit v mém plánu!" Už mě ho fakt nebaví poslouchat. 
"V tom případě nemůžeš bránit ani ty nám."  Všichni byli zticha. Čekalo se, kdo udělá první krok. Čekalo se, co se vůbec bude dít..

Pak se to najednou celé rozjelo.

Jak jsem čekal, Wilbur se zviditelnil a zaútočil na Henryho, když to nejméně čekal. Využil jsem situace a odběhl od něj pryč. Pak na něj útočilo už více lidí, já a Dream jsme tím pádem měli zpátky schopnosti. 
Všechny moje myšlenky se ale znovu ujali těch lidí, kteří by tu teď být neměli. 
"Běžte rychle dolů a utečte odsud!" Zařval jsem na ně a otevřel jim bránu od schodů. Okamžitě se začali sbíhat a utíkat pryč. Henry se jim snažil zabránit, ale opět jen marně.

"To už by měli být všichni." řekl Dream a rozhlédl se po místnosti. Měl pravdu, všechny jsme bezpečně dostali pryč. 
Teď už zbývalo jen zastavit Henryho.  

Bojovat na tomhle balkonu s tak nebezpečným člověkem taky nebyl úplně dobrý nápad. Ale co nám zbývalo.

Na mé sestře bylo vidět, že už nemohla, ale i tak se snažila pomáhat. Musíme jim už vážně pomoct. 
Já i Dream jsme se rozeběhli k nim a zaútočili na Henryho. Dream se více snažil pomáhat a já nečekaně útočit.

Henry se teď zaměřoval hlavně na Dristu, Wilbura a Scarlett. Měl jsem tedy šanci. Stejně jako Dream. 

Henry od sebe odhodil moji sestru, která už to nevydržela a zkolabovala. V tu chvíli jsem neváhal a na oplátku odhodil Henryho. On si mě všiml. 

Nevím, co se v ten moment přesně stalo, ale jen vím, že když jsem se konečně vzpamatoval, všichni se zvedali ze země a snažili se udržet na nohou. Henry se naštval a použil svou veškerou sílu. 

Všichni se naštěstí hodně rychle vzpamatovali a začali znovu útočit. Chtěl jsem taky pomoct, jenže v ten moment se všechno odehrálo rychle.

V tu chvíli, co jsem se zvedl, na Henryho Drista hodila jeden ze svých nožů. Henry se jim ale stihl vyhnout. Jenže hned za ním, jsem stál já. Nestihl jsem nic udělat. Nůž se mi zabodl do nohy a já udělal pár kroků zpátky.

 Neuvědomil jsem si, že stojím na pokraji balkonu.

Když jsem udělal svůj poslední krok dozadu, nebyla už tam žádná dlažba, a kvůli boji, ani žádné zábradlí. 
Nestihl jsem nijak zareagovat, ztratil jsem rovnováhu a začal padat.

Poslední co jsem slyšel, byl křik ostatních a Dreamovo volání mého jména.

...

Se omlouvám.......