Forbidden Love ~ Dnf

4

pov Dream

Nemůžu přesně říct, jestli fakt spí, a nebo to jen hraje. Ale můžu na sto procent, že se bojí. Ať už čehokoli. Možná, že se bojí, protože to skutečně jen předstírá, a nebo se mu prostě něco zdá. Ale zatím to spíš začíná vypadat, jako že to fakt jen hraje.

Mám ho probudit, nebo ne? Nebo vlastně, neprobudil bych ho, jen bych mu trochu přerušil jeho malou hru.

Na druhou stranu.. nechce se mi ho úplně rušit. Vypadá roztomile. 

Už tu pár minut sedím a přemýšlím, jestli mu mám přiznat, že vím, že nespí.
Už podle toho, že mě ignoruje a snaží se o to, abych odešel, můžu usoudit, že až se skutečně 'probudí' a uvidí mě, bude mě nenávidět.
Rozdíl je v tom, že on neví, jak moc pro mě znamená..

Neví, jak moc jsem ho zase chtěl vidět. Hned po tom, co se stala ta debilní 'nehoda', a já musel zmizet, jsem ho hledal. Hned jak se všechno uklidnilo, začal jsem ho zase hledat. A toužil jsem ho najít. 
Pátral jsem po něm 16 let.. dlouhých 16 let pátrání po něm, kdy jsem v průběhu stihl vybudovat tohle místo a najít lidi, kteří jsou na mé straně. Lidi, kteří mě chápou.
Nechci mu kazit život, protože vím, moc dobře vím, že zrovna moje osobnost by mu mohla hodně zkazit život.. ale já.. potřebuju ho.. teď, když jsem ho konečně zase našel mu to chci vynahradit. Omluvit se mu.. nechci už ho zase znovu ztratit..

Pokud mě opravdu nenávidí a nebude se semnou chtít bavit, nebude mi taky zbývat nic jiného, než ho nechat jít..

Opravdu hodně rád, bych se s ním chtěl pobavit, ale bojím se.. bojím se, že semnou nebude chtít mluvit. Že na mě bude naštvaný.. což už vlastně můžu usoudit, že je. Určitě je naštvaný. Je naštvaný, protože nezná pravdu, znám George. Znám ho už od malička, vím, jak to u něj chodí v těhlech situacích..
A já bych mu pravdu rád řekl.. opravdu. Ale bojím se, že mi nebude věřit..

Musel jsem na chvíli vyjít ven z pokoje..
Opřel jsem se o dveře a zhluboka se nadechl.. Ani mě nepřekvapuje, že hned jak jsem vyšel se ozvaly kroky.
Opatrně jsem se podíval klíčovou dírkou dovnitř. George stál u balkonových dveří a snažil se je schopnostmi otevřít. Roztomilé, škoda že tu schopnosti hrdinů nefungují.

Rozhodl jsem se, že to všechno risknu a otevřel jsem dveře..

George se okamžitě otočil mým směrem a udělal pár kroků dozadu, když mě viděl. Nemyslím si, že mě poznává.
"Klid Georgi... já ti nic neudělám.."  Zarazil se, když jsem promluvil. Možná, by mě mohl poznat po hlase..
"J-jak víš moje jméno?"  Nepoznává mě..
"Georgi.. podívej se mi do očí.."
George se na mě zadíval, a pomalu si začal uvědomovat, kdo jsem.
"Dreame..?" 

Pak se na jeho obličeji objevili tři rychlé emoce..
Byl překvapený, na chvíli se na jeho obličeji objevila radost, ale hned pak lehký vztek..

Vím moc dobře proč je naštvaný..
"Překvápko..?" George se ode mě pořád držel dál. Nevypadalo to, že by mě viděl zrovna rád. 
Jenom si sedl zpět na postel a koukal do prázdna. 

Přišel jsem k němu a sedl si na okraj postele. On se ale odsunul ještě víc ode mě. Chtěl jsem se s ním bavit.. hrozně moc..
Položil jsem mu ruku na jeho rameno, ale on ji hned setřást a odsunul se ještě dál. 

Tohle je přesně ta situace, kterou jsem nechtěl, aby se stala.. 
"Georgi.. já.. jen si s tebou chci promluvit.." George se ale neotočil..
"A řekneš mi pravdu?" ...

.....

dej hvězdičku nebo komentt<33