Forbidden Love ~ Dnf

27

pov Dream

-2:45-

Nemůžu usnout. 

Nemůžu, protože pořád přemýšlím nad tím, jak to celé, vlastně už dneska, bude. Předstíral jsem, jakože jsem si jistý, že George ochráním, ale pravdou je.. Mám strach. Bojím se, že selžu. Že znovu selžu...
Potřebuju ho ve svém životě. Nechci, aby mi ho zase vzali.. 

Pevně George svítám ve své náruči a koukám na něj. Můžou zaútočit kdykoli. Klidně i teď. To je taky důvod, proč nemůžu usnout. Můj mozek mi prostě říká, že musím být na pozoru. Že nikdy nevím, kdy se co může stát, nebo pokazit. Kdy můžou zaútočit a pokusit se mi George vzít.

Normálně, když George spí, vypadá klidně a spokojeně. Ale teď ne. Teď vypadá vyděšeně a nekomfortně. Bojím se o něj. Zatraceně moc se o něj bojím... 
Dal jsem se s ním dohromady, nemůžu přece nechat Henryho, aby to všechno pokazil..

Ať se dnes stane cokoliv, musím ochránit George. Prostě musím. I kdybych měl zemřít, musím ho ochránit. A taky to udělám. 
Nikdo na něj nesáhne. Nikdo mi ho nevezme. Nedovolím jim to. Nikdy.

-5:32-

Opatrně jsem George dostal z mého objetí a rozhodl se, že už prostě vstanu.
Mám naspané asi 2 hodiny, ale to je u mě celkem normální pokud se jedná o něco jako je tahle situace.
Samozřejmě, že vím, že jsme lepší, než oni, a vlastně se nemám čeho bát, ale stále nevíme, jestli sebou vezmou Henryho. Kdyby ano, mají výhodu. Až moc velkou výhodu.

V hlavní místnosti už bylo pár lidí. Přesněji, Drista, Sam a Wilbur. O něčem se dohadovali, ale hned jak si mě všimli, ztichli a podívali se na mě.
"Dreame-" 
"Běžte vzbudit ostatní a pak vám teprve řeknu co a jak." Drista se tedy zvedla a odběhla všechny vzbudit.
Já si mezi tím přisedl k nim na gauč.

"Co všichni děláte vzhůru tak brzo?" Zeptal jsem se.
"Mohli by jsme se tě zeptat na to samé. Ne, jenom jsme nemohli spát a navíc, Drista se brzo ráno o něčem dohadovala se Sapnapem." Jak ho znám, po hádce s mojí sestrou si šel zase lehnout. 
"Aha. Já jen nemohl spát." 

Sam po chvíli odešel, aby pomohl vzbudit ostatní.
"Máš o něj strach, že jo?" Zmateně jsem se na Wilbura podíval. I když jsem věděl, o čem mluví.
"O George." Podíval jsem se do země.
"Jo.." Wilbur si přisedl blíž.
"Hej, neboj. Jsme lepší než oni, nikdy je nenecháme vyhrát." Jen jsem přikývl.

Všichni jsme se shromáždili v téhle místnosti a ještě si zopakovali, co mají všichni dělat. Nebyl žádný problém u nikoho, takže teď jen musíme doufat, že to vyjde.

"Tak jo. Plán může začít, všichni na místa." Já, Drista a Niky jsme se okamžitě rozeběhli do mého pokoje., mezi tím co ostatní běželi na svá místa. 
Musí to vyjít. Prostě musí. Jsme připraveni a víme, že se můžou ukázat kdykoliv. Nesmíme selhat.
Jestli selžeme, nikdy si to neodpustím. 

George se akorát probouzel a byl ještě dost rozespalí, aby si vůbec uvědomil co se vlastně děje. Ale hned když viděl i Dristu a Niky, myslím, že mu to okamžitě došlo.
Přisedl jsem si k němu a holky stály u dveří.
"Jsou tady..?" Zeptal se mě George vyděšeně.
"Neboj, ještě ne." George jen přikývl a pevně mě objal. 

Všechno zatím vypadalo v pohodě. Ale je jen otázkou času, kdy všechno začne být v prdeli.

....

Like and comment