Forbidden Love ~ Dnf

22

Už jsou to dva dny od toho, co George zmizel. Všichni po něm stále pátrali, David se obával pravdy, ale nikomu George nechyběl tak, jako Karlovi. 
Vyčítal si, že je George pryč. Pořád si opakoval, že za to může on. 
Bál se o něj.

Každou chvíli myslel na to, jestli je v pořádku, jestli se mu něco stalo. Jestli je vůbec ještě na živu. S nikým moc nemluvil a když už, tak nevnímal. Musel pořád přemýšlet, kdo vůbec byla ta osoba, která ho unesla. 

Mezi tím, co David měl obavy o svůj vlastní osud, Karl měl obavy, že ztratí George. Už od té chvíle, co nastoupili na školu pro superhrdiny jsou přátelé. Karl by si už nedokázal představit život bez něj. Záleželo mu na Georgeovi více, než jakémukoli člověku z Hero Tower. 

Karl právě teď ležel na posteli ve svém pokoje a znovu jen přemýšlel. Dlouhé hodiny přemýšlení a doufání, že se Georgeovi nic nestalo, jsou zase zpět. 
Jeho matka si o něj dělá starosti. Ona a Karl jsou jediní.

....

pov Dream

Po obědě jsme já a George odešli do mého pokoje. Zase mi usnul v náruči takže jsem zase neměl co dělat. 
Ty zprávy mi ale dělají starosti... Vím, že dokud neví kde jsme, jsme v pohodě. Ale i tak. Kdyby se to dozvěděli, můžou zaútočit kdykoli. Mám strach, že nebudeme připraveni. 
Nemůžu o George zase přijít. Poprvé jsem tomu nemohl zabránit, ale teď už ano, a bojím se, že selžu. Že znova selžu..

Jak jsem tak koukal a slyšel, ani Georgeovi se odsud nechce.  Věděl jsem to, ale nečekal jsem, že se mi tu kvůli tomu rozbrečí. Pokud je to doma takový, jaký říká, nedivím se mu. Taky by se mi nechtělo zpátky. 
Mají je tam za hrdiny, ale nic nedokázali. Hrdinové jsou možná tak jen ti, kteří šli na školu. Zakladatelé Hero Tower byli pravý hrdinové. Kdyby viděli, co tam tajně dnešní vlastníci dělají, byli by hodně zklamaní. 

Najednou se dveře od pokoje otevřeli a dovnitř vešel Sapnap.
"Dreame, jedem trénovat, jedeš taky?" Nechce se mi tu nechávat George.
"Já nevím.. Asi ne, budu tu s Georgem." 
"Ale notak, vždyť už jsi s námi dlouho nikde na tréninku nebyl." To je sice pravda, ale v téhle situaci fakt nechci George nechat samotného.
"Příště pojedu. Ale teď prostě ne." Sap se tedy musel spokojit s mou odpovědí a nakonec přikývl. 
"Fajn. Bude asi lepší, když budeš chránit svého přítele." Mrkl na mě a zavřel ještě dřív, než jsem po něm stihl hodit polštář. 

George naše konverzace vyrušila z jeho spánku. 
Zamručel a pak ze mě hned slezl, nebo spíš, převalil se ke zdi na bok. Zasmál jsem se nad tím.
Přisunul jsem se k němu, přehodil moji ruku kolem jeho boku a přisunul si ho blíž. On se na mě jen více natiskl a pak si semnou propletl ruku, kterou jsem ho objímal. Dál pokračoval ve svém spánku. 

Ani netrvalo dlouho, než znovu doopravdy usnul. Odhrnul jsem mu vlasy z obličeje a ještě než jsem si šel taky lehnou, jsem mu dal pusu na čelo. George se ze spaní usmál a více mi stiskl ruku, za kterou mě držel.

...

Takže lásky moje jedu na víkend pryč a navíc absolutně nestíhám, takže nečekejte, že budu teďka vydávattt omlouvám se ale prostě nemám moc času.
Tak tu dropni nějaký ten koment jak se ti líbila kapitola a já se budu těšit až si je v neděli přečtuu<3