Forbidden Love ~ Dnf

5

pov George

Nepromluvím s ním. Ne, pokud mi neřekne pravdu. Prostě.. nemůžu se mu podívat do očí, po 16 letech, s tím, že absolutně nemám tušení kde celou dobu vůbec byl. Proč se neukázal dřív..
Nic neříkal.. jen na mě zírá... Nic mi neřekne. Vím to.
"Georgi.. já..." Na druhou stranu... Jsem hrozně rád, že ho zase vidím.. jen.. prostě s ním nedokážu mluvit s tím, že se vrátil takhle..

Už pár minut na mě kouká. Nad něčím přemýšlí. Opravdu právě přemýšlí nad tím, jestli mi má říct pravdu, nebo..? 
"Řeknu ti ji..." Otočil jsem se na něj. 
"Ale.." Jasně, že v tom je ale..
"Ne teď.." Dělá si srandu? Povzdechl jsem si a zase se otočil ke zdi.

 Jasně.. jak jsem si mohl myslet, že by mi vážně řekl pravdu.
"Georgi já.. přísahám, že se jednou dozvíš pravdu a-" Jasně..
"To vážně?! Tohle mi říkají všichni! Máma s tátou, ségra, Karl.. VŠICHNI!  Všichni mi řekli, že se to jednou dozvím.. a já si myslel.. Doufal jsem, že jestli tě někdy ještě uvidím, budeš to ty, kdo mi tu debilní pravdu konečně řekne!" Do očí se mi nahrnuli slzy, ale snažil jsem se je zahnat, protože 'hrdinové nebrečí', věta na které jsem vyrůstal. 

Chtěl jsem ho obejmout.. ale byl jsem na něj naštvaný a tohle by jen ukázalo slabost.. já nejsem slabý.. Jsem na něj naštvaný, ale zároveň na něj prostě naštvaný být nechci.. nechápu to.. nechápu sebe...
"Promiň mi to.." Zarazil jsem se... On se.. omlouvá..? Trochu jsem se natočil víc k němu, ale ještě ne úplně..
"Omlouvám se.. za všechno, dobře? Já... přísahám, že ti to řeknu.. ale.. teď prostě není správný čas..." Fajn..
"Hmm.."  možná, že už nejsem TAK naštvaný.. ale jenom protože se mi alespoň omluvil.. a jeho hlas zněl upřímně. Hodně upřímně..

Konečně jsem se rozhodl, že se na něj otočím. 
A ten jeho pohled na mě... On měl strach.. ale zároveň.. vypadal zamilovaně..
Trochu jsem se na něj zadíval.. možná trochu déle, než jsem chtěl.. Na mém obličeji už určitě nebylo vidět ani kousek vzteku.. 
Rychle jsme se oba dva podívali někam na stranu. Ale mohl jsem vidět, že se na mě Dream ještě na chvíli podíval..

Proč mi to sakra nevadí?! Vždyť.. ach jo.. 
nebudu teď řešit, co jsem právě za tuhle krátkou chvíli všechno cítil.. Pořád jsem na něj naštvaný.. ale přiznávám, že už fakt ne tolik. Stačila by mi jenom pravda.. ta zatracená pravda...
Ale budu si muset ještě bohužel počkat.. Ne. Já z něj tu pravdu nějak dostanu.. musím..

"Odpustíš mi..?" Zase jsem se na něj okamžitě podíval. Nejen v jeho hlase, ale i v jeho očích, byl zase strach.. To se vážně tak bojí, že mu neodpustím? Podíval jsem se do země a pak zase na něj.. Pořád měl strach..

Něco ve mě mi říká, že bych mu měl odpustit.. a já.. chci mu odpustit.. ALE pořád jsem na něj naštvaný, je to jasný?
Lehce jsem přikývl a podíval se na něj. Bylo dost vidět, že si oddychl.. a že je rád. Chtěl bych ho obejmout.. Georgi! Nechtěl! Ještě ne...
Dream se na mě lehce usmál a pak někam odešel..

....

you know what to do<3