Forbidden Love ~ Dnf

32

pov George

To je v prdeli.. Tohle je naprosto v prdeli! Já si Henryho nemůžu vzít! Copak rodiče nevidí, co to je za člověka? Nechci s ním strávit už ani minutu..

"Georgi?" Do pokoje vešel Karl a sedl si ke mně.
"Jsi v pohodě?" Podíval jsem se na něj a snažil se udržet slzy.
"Ne.." Musím mu o všem říct, jestli chci, aby byl na mé straně.
"Karle já už to všechno vím. Vím celou pravdu." Karl se nad něčím zamyslel. 
"Já taky." Cože?
"Slyšel jsem si o tom povídat tvého tátu a Henryho. Už všechno vím." Hodně jsem toho tady prošvihl..

"Promiň, že jsem ti nevěřil... Dream opravdu není zas tak hroznej, jak všichni tvrdí." Jen jsem přikývl. Chybí mi už teď..
"Chtěl bych se za ním vrátit..." Karl se pousmál.
"Chodíš s ním?" Hodil jsem na něj vražedný pohled, ale hned pak jsem se znovu podíval do země.
"Vždyť ani nevím, jestli ještě vůbec žije.." Karl se nechápavě podíval.
"Proč by-" 
"Henry na něj shodil lustr Karle!" Vztek znovu převzal kontrolu nad mým tělem.. měl bych se ovládat...
"Georgi.. neboj se... Vždyť je to přeci Dream. Dream, který už přežil tolik jiných nebezpečných věcí. Pochybuju, že by ho nějaký lustr zastavil." Oba jsme se nad tím trochu zasmáli. Už mi je trochu líp, ale pořád bych byl radši, kdyby tu s námi byl Dream.

Nemohl jsem na něj přestat myslet..
"Nemysli na to pořád." Podíval jsem se na něj zmateně, ale pak si to uvědomil.
"Budu si muset znovu zvyknout na tvoji schopnost.." Pousmál jsem se a Karl se zasmál. Zapomněl jsem, že umí číst myšlenky.

"Karle. Omluv nás." Ne.. já s ním nechci mluvit... Karl se na mě podíval a pochopil to. 
"Ale my tu teď něco řešíme." Karl ani nestihl pořádně dopovědět větu, a Henry už ho přerušil.
"Nezajímají mě vaše pitomé výmluvy! Odejdi. Hned." Karl chtěl ještě něco říct, ale na to jsem ho zastavil já.
"Karle.. běž prosím... Radši." Karl tedy nakonec přikývl a neochotně odešel pryč.

"Co po mně zase chceš.." Henry se přiblížil blíž ke mně.
"Takhle semnou mluvit nebudeš." Budu s ním mluvit tak, jak on semnout. 
"Ptal jsem se co chceš." Henry se znovu zasmál. Nelíbí se mi to.. chci pryč... Zvedl jsem se, ale Henry mě chytl za zápěstí. Chtěl jsem něco udělat jenže ať jsem se snažil jakkoliv, nic nešlo..
"Usnadním ti práci. Nepůjde to. To jsi tak blbej, že ti to ještě nedošlo? Moje schopnost není nějaká pošetilá neviditelnost nebo čtená mysli. Umím lidem zabránit, aby použili svoje schopnosti." Ale.. tuhle schopnost přeci hrdinové nemají.
"Proto až bude po všem, budu tě mít pod svojí kontrolou a ty s tím už nic neuděláš." Vyškubl j sem svoji ruku z té jeho a odstrčil ho od sebe. 
"Jsi naivní, Georgi. Dream nic nedokáže, dokud jsem tu já. Nikdo nic nedokáže, dokud jsem tu já." Po téhle větě zabouchl dveře a odešel pryč..

Jestli přišel jen proto, aby mi zkazil den, tak se mu to povedlo.. Nesnáším ho...

Už mi bylo zase do breku.. 
V tom jsem ale zaslechl nějaké zvuky z venčí, a hned potom jak mi někdo ťuká na balkonové dveře.
Zvedl jsem se z postele a šel se k nim podívat.

...

like and commentt