Hvězdy, co nás spojily [Dramione]

14. kapitola

Ale jako odpověď to evidentně stačilo a než bys řekl famfrpál, byla Janet ta tam.

„Tak co pro tebe mohu udělat?" položil Carinin otec otázku.

„Co to bylo za ženskou?" ptala se hned.

„Janet Nigelová," odpověděl blonďák.

„Tvoje přítelkyně?" zeptala se blondýnka opatrně a pomalu.

„Jen to ne," ušklíbl se bývalý azkabanský vězeň. „Jen takové povyraženíčko, o nic nejde."

„Dobře," pokývala hlavou na znamení toho, že rozumí. Ve skutečnosti tomu nerozuměla. Co její plán?

„Takže znovu, má milá dcero," začal Draco a pousmál se nad tím, jak neznámé to stále je. „Jak ti mohu pomoci?"

„Ale nebudeš se ptát, proč jsem přišla za tebou než radši za mámou, slibuješ?" vrhla na něj psí oči.

„Nebudu," odpřísáhl a posadil se na gauč vedle ní.

„Co sis o mně myslel, když jsi mě viděl poprvé?"

„Nejdřív jsem se přesvědčoval o tom, že by byla moc velká náhoda jeden den zjistit, že mám děti a druhý den je potkat," zasmál se hořce. „Ale když jsem se na tebe podíval, ty oči, ty moje božský oči, ty rysy v obličeji, vlasy, nebylo možný, abys nebyla moje. A Scorp? Pansy říkala, že když ho viděla poprvé, lekla se, že vidí mě jen s temnýma očima. Hlavně mi jako první do hlavy přišla myšlenka, že jste nádherní. Jako fakt krásní. Hezké vzpomínky," ukončil svůj monolog a podíval se na Caru.

„Ty si myslíš, že jsme se Scorpem krásní?" zadívala se na něj nechápavým pohledem.

„Ani nevíš jak," přikývl Draco s úsměvem. „Žasnul jsem, když jsem si uvědomil, že jste moji."

„A nepřišla jsem ti moc vysoká?"

„Úplně akorát."

„A co moje vlasy? Že je nemám dlouhý?"

„Máš je dlouhé pěkně. Dost na to, aby se s nima dalo něco dělat," poukázal na culík, „zároveň dost krátké, aby nepřekážely."

„A co moje chování? Co si o něm myslíš?"

„Že jsi naprosto slušně vychovaná, ale teď jsem s otázkama na řadě já, proč se ptáš?"

„Jen jsem se prostě...potřebovala jsem se zeptat."

„Co tě k těm otázkám vedlo?"

„Scorpius," odpověděla a vzápětí dodala: „Spíš Josephine...nebo ne, vlastně ne...Sasha."

„Jaká Sasha?" divil se Draco. Z vyprávění svých dětí zatím žádnou Sashu neznal.

„Ne to je...on, jakoby Alexander."

„Sasha z toho prvního večera, co jste tu byli, jak o něm mluvil Scorpius," docházelo blonďákovi, při čemž jeho dcera přikývla. „A co je s ním?"

„Já ho strašně miluju," vydechla Carina a to Dracovi spadla brada.

Čekal všechno, čekal, že má strach, když šlo tedy o toho Sashu, že ji nevezme do týmu.
Nebo čekal, že jí už vytáčí, jak arogantní vůl to je.
Nebo že onen Sasha třeba přiletěl na jahodě a oznámil jí, že na tomhle se ode dneška hraje, i to mu přišlo pravděpodobnější než tohle.

Avšak věděl, že musí něco říct, a tak vypustil tu nejinteligentnější otázku, jež jej napadla: „Jak jsi to poznala?"

„Myslím na něj, pořád," zašeptala. „A když na něj myslím, tak pořád to... mravenčí, hlavně když se podívám na toho medvídka, co mi dal...to mám úplně vzpomínky. A ten jeho úsměv? Nejkrásnější, co jsem kdy viděla," rozplývala se a Draco by přísahal, že jej pomaličku začala bolet hlava. „Já vím, já vím, je to famfrpálista, všechny ho chtějí, ale pořád jsem si myslela, že já jsem...já. Výjimečná. Hrozně jsem doufala, že když se ke mně nechává jako k ostatním holkám, když mě třeba sem tam vezme za ruku nebo jen tak obejme, bude to znamenat, že se mě brzy zeptá, jestli s ním nebudu chodit. Ale to se nestalo a on ani nepíše."