Hvězdy, co nás spojily [Dramione]

1. kapitola

Tak myšátka, vítejte u první kapitoly nové povídky. 😊
Už je to věčnost, co jsem vydávala a psala, takže se opravdu omlouvám, jestli mi chvíli potrvá, než se do toho zase dostanu, ale myslím, že to zatím není vůbec špatné, co vy na to? 😉
Ráda bych zde ale vypíchla jednu věc - cover.
Poprvé v historii jsem si o něj poprosila a nedělala jsem jej sama, konečně to dělal někdo schopný. 😂
A tomuto schopnému, milému člověku bych chtěla moc poděkovat ❤️
A teď se pusťme do příběhu, užijte si jej. 😊

Poprvé po necelých patnácti letech se konečně svobodně nadechl.

Tíha Azkabanu, tíha špinavých zdí, mořského vzduchu, vln narážejících do útesů, věčných hádek vězňů, otravných hlídačů, tíha útrpných pohledů jeho spoluvězňů, byla pryč.

Byl volný.

Konečně si připadal jako normální dvaatřicetiletý chlapík, jenž smí vést normální život.

Normální...tak normální život bývalého vězně, ale pořád normální.

Nechtěl vybočovat, chtěl už žít jako každý jiný kouzelník.

Nic jiného si Draco Malfoy nepřál.

„Draco!"

Aniž by se stačil vůbec vzpamatovat, už na něm visela Pansy Zabini, kdysi Parkinsonová, jeho nejlepší kamarádka snad už od miminka.

„Pansy, Pansy, Pansy, tys mi tak chyběla," vydechl Draco a zatočil se s ní dokola.

„Ty teda vypadáš," zasmál se Blaise a též objal svého dlouholetého přítele.

Samozřejmě až když jej jeho žena pustila.

„Ty bys mohl vyprávět, viď?" ušklíbl se blonďák, přimhouřil oči a prohlédl si svého přítele. „Není to pleš?" řekl po chvilce.

„Kde?" vyvalil muž oči a spěchal se podívat k nejbližšímu odrazu, zatímco se Pansy s Dracem za ním smáli.

„Draco, Draco, ty seš poděs," usmála se černovláska a znovu jej objala, neboť stále nemohla uvěřit tomu, že před ní blonďatý čistokrevný had stojí živ a zdráv.

„Pansy?"

„Ano?"

„Nevíš, co je s Hermionou?" zeptal se konečně na otázku, která jej tížila celých těch patnáct let.

Doufal, že přijde, stále si vyčítal, že ji tehdy poslal pryč, neposlal jí jediný omluvný dopis, ale počítal i s tím, a nedivil by se, že na něj nepočkala a když ji tu se svými přáteli neviděl, bylo mu to jasné.

Jen potřeboval slyšet, co se s jeho dávnou láskou děje.

Věděl, že udělal vůči ní mnoho špatného, věděl, že má stále schované neotevřené dopisy od ní, ale měl důvod pro to, si je neotevřít...Ale teď ty důvody byly pryč, mohl se pokusit napravit to. Ale to jen v případě, že by mu v cestě nestál nějaký manžel...

A to byl důvod jeho otázky.

„No," začala tmavovláska a kousla se do tváře.

„Nad čím přemýšlíš? Tak mi to prostě řekni," protočil Draco oči.

„Nemůžu to na tebe vychrlit všechno najednou," zavrtěla hlavou.

„Blaisi!"

„Draco," zakňuhrala.