Hvězdy, co nás spojily [Dramione]

11. kapitola

Zdravím 😃
Další nabitá středa, další nová kapitola, snad jste měli pohodovější den než já 😅

„Tak jo, upřímně,“ začal u poslední snídaně Scorpius. „Vůbec se mi domů nechce.“

„Ani mně ne,“ přiznala jeho sestra. „Ale ten famfrpál,“ vydechla.

„Co je s famfrpálem?“ podíval se na ni Draco.

„Ballycejští netopýři hrají pozítří. Táta Ron mě tam bere.“

„Předpokládám, že s sebou mě nevezmete,“ zašklebil se. „Třeba bych přišel Ballycejským netopýrům na chuť.“

„No, škoda, soukromá věc,“ usmála se sladce.

„A to je pravda, co svět světem stojí,“ zazubil se Scorpius.

„Jak dlouho máte vlastně rovnátka?“ zeptal se Draco. 

„Půl roku.“

„Tři měsíce.“

„Proč jste je nedostali nastejno?“

„Protože mi nechtěly růst zuby,“ zasmála se Cara.

„A mně naopak rostly moc rychle,“ ušklíbl se Scorp.

„Na kolik jsme domluvený s Hermionou, že máte dorazit domů?“ zvedl blonďák obočí.

„Už před hodinou, ale koho to zajímá,“ mávla blondýnka rukou.

„Vaší matku...například?“ odpověděl na otázku otázkou a jeho obočí začínalo pomalu mizet ve vlasech.

„Proč jí říkáš vaše matka?“ zamračila se chytačka. „Co je to vlastně tvoje?“

„Caro,“ syknul Scorpius.

„Moje je to ex přítelkyně,“ pousmál se Draco, ale co bylo za jeho nepříliš veselým úsměvem...to si domyslíme.

„A proč je to tvoje ex? Teoreticky vzato jste se vlastně nerozešli, což znamená, že -“

„Jenže, moje milá, prakticky to je tak, že náš vztah skončil ve chvíli, kdy mě zavřeli do Azkabanu a definitivně, když si vzala Weasleyho. My dva už spolu nemusíme vůbec mluvit, pokud ovšem nepůjde o vás dva,“ povzdechl si nakonec po krátkém, lehce útočném, monologu.

„Jak jsme se včera bavili...o tom soudu,“ začal Scorp, aby aspoň trochu změnil téma, „co přesně máš v plánu a co přesně si od toho slibuješ?“

„Chci, aby mi uznali otcovství, dál chci, abych vás tu neměl milostivě na pět dní, protože mi vás Hermiona půjčila a zatřetí, ale to bude ryze na vás, jestli budete chtít, bych chtěl, abyste nosili moje příjmení,“ podíval se na obě děti.

„My to... promyslíme,“ odpověděl chlapec za oba a napil se kávy.

„S tím na vás nechci tlačit, prostě to proberte, rozmyslete a předtím mi řeknete,“ pousmál se, tentokrát však veseleji. „Měl bych o vás už konečně říct rodičům,“ zamyslel se nahlas.

„A nešlo by to nechat na jindy?“ vydechla hluboce Cara, „těším se, až ji poznám, ale teta Pans, Daph a Astorii a strejda Blaise a Theo jsou tak úžasní...ale tak moc energičtí. Myslím, že stačí, že zatím známe jen tuhle část rodiny. Zbytek nespěchá, nebo jo?“

„Jasně, nespěchá, jen uvažuju nahlas,“ roztáhl rty do úsměvu. „Budou vás milovat.“

„I když jsme jen poloviční?“ kuňknul Scorpius.