Hvězdy, co nás spojily [Dramione]

12. kapitola

„Chtěl jsem to nejlepší pro tebe!“

„Já zase to nejlepší pro ně,“ odpověděla mu zamračeně.

„Co jsem pro tebe vlastně byl, Grangerová?“

„Byl jsi kluk, za kterýho bych dala život,“ odpověděla bez váhání, „kterýho jsem milovala,“ přiznala. „A tak moc jsem si přála, abys byl můj první a poslední,“ zašeptala. „Ale život nám občas nedá to, co chceme.“

„To jsou slova moudrý ženy,“ pokýval Draco uznale hlavou a pohlédl jí do očí. „Chtěl bych být na tebe naštvanej, Grangerová,“ řekl a pousmál se. „Chtěl bych, ale nejde to.“

„Mohla bych říct to samé,“ přikývla. „Jakmile máš pro někoho slabost jednou...“

„Máš ji už navždycky, s tím se bohužel nic nedá dělat,“ pokrčil rameny.

„Něco se nedá změnit, ani kdybysme se stavili na hlavu,“ napodobila jeho gesto a těknula očima do přihrádky pod stolem, což udělal i Draco.

Rozvodová smlouva.

„Nikdy jsem vám moc nefandil,“ řekl, „ale vím, že ho máš ráda. Je mi to líto,“ podíval se na ni zcela upřímnýma očima.

„Mně taky,“ přikývla. „Sepsali jsme dokumenty potřebné k tomu, aby mohl být náš rozvod nesporný,“ povzdechla si.

„Chápu, že to chcete mít rychle za sebou,“ pokýval chápavě hlavou.

„Změnil ses tak, nebo je to jen přetvářka?“ zahleděla se mu do očí. „Vždycky když jsi lhal, tak jsi...to bude znít stupidně, ale vždycky když jsi lhal, jsi měl rozšířený zorničky a čuměl jen na jedno místo.“

„No jo, stal se ze mě dobrý herec,“ přikývl se zářivým úsměvem a Hermiona se na něj káravě podívala.

„Nekecej mi,“ řekla. „Děti budou vyslýchat ve středu.“

„Ano?“

„Chtěla jsem tě jen poprosit, jestli...jestli by sis pro ně pak nepřišel já...nevím, na co se je budou ptát, ale...vlastně tuším a oni řeknou nahlas tolik věcí, já...nechci, aby viděli Rona a litovali ho. Nebo mě a nesnášeli mě. Ty jsi v tom nevinně, vlastně pro ně budeš hrdina, chtěla bych, aby sis je vzal.“

„Nemyslím si, že by tě nenáviděli,“ vydechl. „Byl to pro ně jen šok jako pro nás všechny, o nic jinýho jim nešlo.“

„I tak si nepřeju, aby mě potom viděli...ale jestli máš svoje plány -“

„Děti na prvním místě. Všechno ostatní jde stranou.“

„Myslím, že jsi pochopil základní pointu rodičovství,“ usmála se Hermiona.

„Ano,“ přikývl blonďák spokojeně a oplatil jí úsměv. „Stačila mi na to chvilka.“

„Ale měli bychom si o něčem ještě promluvit. Pár věcí pořešit.“

„To jistě ano,“ souhlasil.

„Když u tebe mají teď druhý domov,“ začala, „a jsi jejich druhý rodič, měli bychom držet spolu. Myslím být spolu ve věcech za jedno.“

„Například?“

„Že já jim řeknu, že tu čokoládu nesmí a ty jim jí dovolíš. Například. Ale je pro to potřeba komunikace mezi námi dvěma a to-“

„To se dá přežít,“ poškádlil ji.

„To doufám,“ zasmála se. „A zadruhé, ráda bych tě do papírů napsala jako otce.“