Hvězdy, co nás spojily [Dramione]

11. kapitola

„Co prosím?“ zamrkal zrychleně Draco, zatímco blondýnka zabila bratra pohledem. „Jak to myslíš, že jste poloviční? Že když jste dva, tak máte jen poloviční hodnotu, nebo co?“

„Ne, to je...to asi neřeš,“ zavrtěl nakonec hlavou.

„Samozřejmě že vím, cos chtěl říct,“ pronesl zamračeně otec. „Ale proč? Proč máš obavy z toho, že budou řešit krev?“

„Protože to jsou pověstní Malfoyové,“ vysvětlil, při čemž Draco protočil oči, zvedl se, na chvíli beze slova zmizel a pak se vrátil se špendlíkem.

„Buďte té dobroty a píchněte se,“ požádal je.

Když tak splnili, položil jejich prsty na papír,včetně toho svého.

Po chvíli je všechny sundal a druhým koncem čajové lžičky ukázal na tři krvavé otisky prstů.

„Jsou stejné. Ať jsou moje, ať jsou vaše, je to stejná krev. Je jedno, jestli je kouzelnická nebo ne, pořád ve vás koluje krev Malfoyových, oni vás nemůžou nesnášet.“

„Jak reagovali na tebe a na mámu? Když jste spolu začali chodit?“

„Málem mě zabili,“ ušklíbl se. „A jako fakt.“

„Proč?“

„Protože u nás doma bydleli smrtijedi. Když jsem jim to sdělil, otec na mě hodil kouzlo, já nemoh celej tejden otevřít pusu,“ stěžoval si jediný člověk, jenž v místnosti nosil příjmení Malfoy.

„A pomohlo to něčemu?“ zeptal se Scorp.

„Ale jo,“ usmál se uličnicky.

„Čemu?“ vyzvídala dál Scorpiusova sestra.

„Zjistili jsme s Hermionou, že si rozumíme i beze slov,“ rozesmál se na celou místnost a blonďatí sourozenci nakrčili nos.

„Proč jsme radši nemlčeli?“ chytl se knihomol za hlavu a věnoval sestře pohled plný zoufalství, jenž mu bez sebemenšího zaváhání oplatila.

***

„Až otevřete ty dveře,“ spustil Draco před domem, v němž jeho děti patnáct let vyrůstaly, „tak skončí náš poznávací týden.“

„No a?“ zvedla Carina obočí.

„No a pak už to se mnou budete moct navždy zabalit.“

„Přijedem příští týden, souhlas?“ navrhl Scorpius po tom, co se podíval na své dvojče, jenž na něj kývlo. „A chceme poznat babičku a dědu.“

„A jste si jistí?“ pohlédl na ně blonďák nejistě, ač věděl, že jeho děti přesně vědí, co chtějí.

„Naprosto,“ ujistili jej sborově.

„V čem jste si jistí?“ ozvalo se za nimi z čista jasna.

Byla to Hermiona, jež se právě vracela s taškami plnými nákupu, které byly jediné, co jí bránilo obejmout své dvě milované děti.

„Že za týden chceme jet k tátovi znova,“ řekla nadšeně Cara.

„K tátovi?“ vydechla a prohlédla na svého bývalého přítele, který jen pokrčil rameny.

„Jo. Hele, tati a nechceš jít na kafe?“ napadlo najednou Scorpiuse.

„Já myslím, že Hermiona-“

„Nebudeš mi překážet, jen pojď, ráda si poslechnu, jak jste se spolu ten týden měli,“ usmála se blondýnka, ač moc dobře věděla, co se dozví.

***

„A koukej, co mi táta koupil,“ ukázal Scorpius Hermioně novou knihu.

„Ve francouzštině? To už si troufneš na knížku bez překladu?“ zadívala se na něj překvapeně.

„Táta se mnou mluvil,“ pronesl blonďák a s pýchou v očích se podíval na otce.

„Kdy ses naučil francouzsky?“ pohlédla na svého bývalého přítele.

„V Azkabanu nebylo zrovna moc věcí na práci,“ ušklíbl se blonďák. „Činil jsem se a podívej, mluvím plynně francouzsky, německy, španělsky, česky a slovensky. A abych nebyl moc línej, trochu jsem se učil i čínštinu, indonésštinu a hebrejštinu.“

„Jako fakt?“ zvedla obočí, když někdo zazvonil.

„Já tam jdu,“ usmála se blondýnka a vydala se do chodby.

„Nevěřím, řekni něco česky,“ pobídla jej brunetka, načež otec jejích dětí začal vydávat prazvláštní zvuky, které ale vycházely z jeho úst tak plynule, že se dalo i věřit tomu, že je to nějaká řeč.

„Scorpe!“ zakřičela Carina, čímž přerušila Dracův monolog.

„Co je?!“ houkl zpátky Scorpius.

„Pojď sem!“

„Co je?!“ zopakoval a otočil se k chodbě, aniž by se zvednul.

„Dělej!“

„Nejdu!“ protočil oči.

„Scorpiusi Weasley,“ ozval se zčista jasna jiný hlas a mladší z blonďáků zbystřil. Byla to snad... „Zvedni svůj línej fešnej zadek a pojď mě obejmout,“ rozkázala mu Alice, jež se objevila ve dveřích a než stačila mrknout, byla v jeho náručí.

„Co tu děláš?“ vypadlo z něj.

„Přijela jsem navštívit svojí kamarádku a...a tebe,“ usmála se vyšší, hnědooká brunetka.

„Nejsem tvůj kamarád?“ rozhodl se dobírat si ji.

„Ale tak já nevím,“ mrkla na něj laškovně. „Třeba jo a třeba ne,‘“ řekla, když jí najednou došlo, že úplně zapomněla, jestli je nebo není v místnosti někdo další: „Dobrý den.“

„Dobrý den," pozdravil ji Draco nazpět.

„Ahoj Alice,“ usmála se Hermiona.

„Nechceš se jít projít?“ napadlo Scorpiuse.

„To by bylo super,“ usmála se vděčně jeho kamarádka.

„A Cara se taky ráda přidá, jasně,“ protočila oči již obutá slečna Grangerová-Weasleyová-Malfoyová. „Budeš tu ještě?“ podívala se na Draca.

„To nevím, nechtěl bych vás tu zas otravovat moc dlouho, zatím se můžeme rozloučit,“ usmál se na svou dceru blonďák.

„Tak se uvidíme za týden,“ věnovala mu Carina úsměv. „Ještě jednou moc děkujeme za pěkných sedm dní,“ zazubila se.

„Bylo to hezké, taky vám děkuju,“ řekl Draco a zamával všem třem, načež odešli.

Odešli a nechali tak Draca a Hermionu o samotě nad šálky s rozpitou kávou.