Slečna katastrofa

23. kapitola

Ráno jsem se probrala do slunečného dne. Vzala jsem si do ruky mobil a přečetla jsem si upozornění ze skupiny, abych si znovu připomněl plán rozlučky a sobotní svatby. Byla druhá polovina srpna, takže už za deset dní půjdu do práce a uvidím Jasona. V červenci jsem si vyčistila hlavu na Korsice, kde žije má skvělá tetička se strejdou. Neviděli jsme se celých třináct let, takže jsem návštěvy využila a slunila se u nich celé tři týdny. Ani tam jsem ale neunikla smaragdovému pohledu, který mě denně pronásledoval ve snech. Zbytek prázdnin jsem strávila částečně v kuchyni a částečně na place v jednom hotelu. Utíkala jsem před svými démony, protože jsem až moc dobře věděla, že jim budu velice brzy muset čelit tváří v tvář.

Anik byla samozřejmě ve stresu což se dalo čekat, ale měla nás, své věčně produktivní družičky, které za ní při všem stály. Naším úkolem bylo připravit jí velkou gigantickou rozlučkovou párty. Samozřejmě jsme ji plánovaly dlouho dopředu. Rozdělily jsme si práci na dílky, a i když mě mrzelo, že zlatý hřeb jsem nedostala na starost já, ale Ive, sestra ženicha, těšila jsem se co asi ta naše bláznivá blondýnka vymyslela. Většinou měla akční, dobrodružné originální nápady, nebo jí cvaklo a z překvapení se stala katastrofa.

Náš den měl začít společnou kávou přesně v devět hodin, takže jsem měla necelou hodinu se trochu zkulturnit, najít svůj obličej a vůbec se dát trochu do kupy. Samozřejmě jsem organizovala a plánovala tak přesně, až jsem se zasekla a do skupin holkám napsala, že budu mít chvilku zásek.

Dorazila jsem nastejno se Anne, která tak jako já měla drobné časové problémy a chodit včas jí úplně nešlo. „Tak co tě zdrželo?" Vyzvídala jsem a místo pozdravu ji objala. „Hezký taxikář. Tebe?" „Dlouhá organizace." „Žádná novinka", rýpla si do mě ta zrzavá potvora. Co na tom že měla pravdu. „Máš jediné štěstí, že tě mám ráda." Současně jsme vešli do naší oblíbené kavárničky a hned si všimli dalších třech povědomých zatím ještě slečen patřících k nám. „Tak děvčata, dejte si deset dřepíků." Mrkla na nás ďábelsky Ive a já si ji prohlédla od hlavy k patě, jestli to opravdu myslí vážně. „No co co co? Máte deset minut zpoždění, co jste sakra čekaly?" Smála se Anik škodolibě.

Poté co jsme si odbyli trest (a ukázali všem naše spodní prádlo), jsem si konečně objednala u milé servírky kalorickou bombu a irské kafe. V půl 11 jsme měli dorazit do salonu na poslední zkoušku šatů a pak už měla začít ta pravá zábava. Ive byla pořád tajemná jak hrad v Karpatech, takže jsme stále nevěděly jaká je ta její část rozlučky, zlatý hřeb.

Po zkoušce šatů jsme se naskládaly do aut. Sarah nám zařídila skvělý trička s nápisem Team Bride a nevěsta měla tričko One dick forever. Zahráli jsme si bowling, dali si oběd na dece v parku (s lahví červeného vína) a Ive nám stále nic neprozrazovala. Divila jsem se, že nám nechce zavázat oči.

Po kebabu se slevou, díky Anne, která zmákla muslimáka v okýnku, nás Ive zatáhla do taxíku. Tato část už mě malinko zneklidnila, ale já na sobě nedala nic znát. „Bojíte se?" Otočila se na nás Ive s děsivým úsměvem a já měla nutkání stáhnout okýnko a utéct. „Možná maličko." Naznačila prsty malý prostor Sarah. „Holky, dneska se musíme bavit, protože zítra se nám naše milovaná Anik vdá a už v sobě bude mít jen jeden penis navždy, což je sice smutné, ale je to krutá realita, se kterou se musíme trochu popasovat. K tomu nám poslouží kolotoče, limča, stánky, hezký kluci v uniformě a tak dále. Takže prosím, až vůz zastaví račte opatrně vystupovat." Všechny jsme na Ive koukali nevěřícným pohledem. Jdeme na pouť? Vážně?

„Máš nějaký harmonogram na pouti?" Zeptala jsem se se zvědavostí. Být to na Sarah, tak máme přesný seznam toho co kdy a jak budeme dělat. Ive byla spontánní, což se mi zamlouvalo víc. „Nejdřív si projdeme atrakce. Zařídila jsem VIP vstupy. Potom bude překvapení, jedno z těch naprosto úžasných překvapení a vše zakončíme ohňostrojem a pitím. Možná jsem nám potom zamluvila nějaké ty chlapce, ale to jen když budete hodné." Smála se Ive zlomyslně. „Hm, tak doufám, že mám samostatný pokoj, protože mám v plánu někoho sbalit." Odpověděla Anne. „Že nás to vůbec nepřekvapuje." Chopila jsem se řeči já. U Anne by bylo zvláštní, kdyby si udržovala jeden vztah. Ale to ona ne, musela mít každý den někoho nového a pokud možno jen do postele. Rozhodně jsem ji neodsuzovala, jen jsem si neuměla takový život představit. Byla to dlouhá doba co jsem se s někým vyspala a přesto jsem žila. Anne nemá chlapa týden a je sní k nevydržení.