Slečna katastrofa

18. kapitola

Sobotní ráno jsem si představovala naprosto idilicky. Pospím si, dám si ranní kafe, posnídám, pustím si hudbu a budu relaxovat. Realita? Jistěže ne. Probudil mě otravný zvuk vrnícího telefonu vedle mé hlavy.

Opět mě někdo potřeboval a tímto zvukem se rozplynuly všechny mé předchozí představy o klidném ránu. Vztekala jsem se a plivala nadávky zatímco jsem lovila telefon někde z pod polštáře. Volala Sarah, sestra Anik. Doufala jsem, že se jedná o omyl, mobil vypla a vložila ho zpátky pod polštář.

Ten otravný krám, ale začal zvonit znovu. „Sarah, je sobota ráno." Snažila jsem se udržet nevražedný tón hlasu. „Dio, potřebuju pomoc. Anik je v práci, Ray, můj chlap, je na služební cestě a já mám za dvě hodiny přednášku." Naříkala mi Sarah do telefonu a já čekala až bude pokračovat, protože mi nedocházelo proč volá mně. „Ano." Přitakala jsem prostě po chvíli. „Jenomže mi nestartuje auto." „Sarah, nejenomže je sobota ráno, ale dnes jsou čarodějnice. Nechceš mě žádat, abych se s takovou náladou vydrápala z postele, nasedla do auta a jela pro tebe, viď?" Naděje mě opustila hned po delší odmlce plné provinění, takže jsem stejně ze své vyhřáté postele vstala. „Dio, moc tě prosím. Nevím co jiného bych měla dělat. Nikdo jiný nemůže a tahle přednáška je důležitá. Prosím." Škemrala Sarah prosebně. „Za patnáct minut jsem u tebe, dlužíš mi kafe a krabičku cigaret." Vrčela jsem rozkazy. „Jasný, s tím se počítá. Jsi nejlepší! Děkuju." Kvílela nadšeně, takže mi málem urvala uši. Ta koza má jediný štěstí, že jsem včera nikde nepila. Víc štěstí než rozumu.

Venku to vypadalo, že bude krásný, teplý, slunečný den, takže jsem hrábla po nejbližší sukni, kterou jsem ve skříni měla, podala jsem si rovnou i podprdu, spodní prádlo a podkolenky, abych přece jen nezmrzla, kdyby sluníčko nakonec nebylo tak silné, jak vypadá. V koupelně jsem si vyčistila zuby, pročísla bujnou, rudou hřívu, kterou se mi napotřetí povedlo zkrotit do drdolu a umyla si obličej. Zvažovala jsem zda se nalíčit, nebo děsit lidi svým přirozeným obličejem. Původně jsem si říkala, že si dám jen řasenku, ale když už jsem byla v tom procesu a byly čarodějnice, tak jsem zvolila tématické líčení. Jelikož jsem měla outfit černo červený, respektive červené podkolenky, černou sukni a červeno černé triko, tak volba byla jasná.

Vytáhla jsem červené stíny a nakombinovala ledabyle prstem barvy od nejsvětlejší po nejtmavší. Vypadalo to dobře, ale pořád to nebylo ono. Černé linky s pavoukem a pavučinou měly lepší efekt. Červeno černé rty byly téměř nutností pro dokonalé líčení.

S vědomím, že se mi to tak hezky povedlo jsem si vzala peněženku, mobil, žvejky, brýle a pro jistotu i sluchátka a naskočila jsem do bot. Měla jsem jen dvě minuty zpoždění, což byl na mě luxusní výkon. Sarah už stepovala celá nervózní před barákem. Byla od Anik o tři roky mladší. Celý život prodávala v řeznictví a chvíli jsme vlastně pracovali i spolu. Pak šla na mateřskou a nevím co jí to napadlo jít na vysokou se zaměřením na předškolní vzdělávaní.

Bydlela s manželem kousek od školy, kde jsem učila. „Strašně moc ti děkuju. Tahle přednáška je mega důležitá." „Jo, to jsi říkala." „Chápu že máš asi tak milion jiných aktivit, ale jsem ti vděčná, že jsi obětovala sobotu kvůli mně." „Tak tři hodiny mě nezabijou." Odpověděla jsem jí s myknutím ramen, než mi došel význam jejích slov. „Jak jako, celou sobotu?" Podívala jsem se na Sarah a zpátky na silnici, než mě stačil někdo vytroubit. „No. Já se nemám jak dostat zpátky, tak jsem si říkala zda bys nebyla tak ochotná a nepočkala na mě. Hele, já to sice mám do večera, ale zase bys nepřišla o čarodějnice. Představ si, že hned vedle fakulty je hřiště a stánky a kolotoče a nějaký program." „Sarah, kdy jsi mi jako chtěla říct, že jsi ze mě udělala svého osobního šoféra." Snažila jsem se mluvit v klidu. Věděla jsem, že teď už je to jedno a kdo ví? Třeba to bude fajn. Možná je to přesně ta změna, po které jsem tak bažila. Vyhnala jsem z hlavy Darcyho a zapíchla si velký otazník. Třeba to nakonec bude vážně fajn. Ujišťovala jsem se vnitřně. I když stále převládalo mé skeptické já.