Cherry [H.S] (After We Met) ✔️

12

Doufala jsem že Harry nikomu o té vzpomínce neřekne. Taky chci mít své tajemství, až na to že teď už není. Fotila jsem několik stromů, dokonce jsem omylem zachytila i Harryho...to se mu sice moc nelíbilo, ale už se stalo.

Teď stojím u jídelního stolu, na kterém leží smlouva o mlčenlivosti.
Fakt mi tak nevěří?

"Je to jenom kvůli naší kapele a bezpečnosti...kdyby se to provalilo všechno co jsme kdy udělali pro záchranu nás a tebe by bylo zbytečný" Louis mi vysvětlil.

"No to je fakt hezký...fakt mi tolik nevěříte?" Nevěřícně jsem protočila oči.

"Prostě to podepiš" Harry mi vrazil do ruky tužku.

"Mně nejde o ten papír Harry!!klidně to podepíšu...vadí mi jen to že jsem si myslela že už mi aspoň trochu věříte...aspoň ty May" zklamaně jsem ji sjela pohledem. Na smlouvě jsem našla kolonku na podepsání. Cvakla jsem propisku a napsala jsem svůj podpis.

"Spokojení?" Propisku jsem položila vedle papíru a šla se do kuchyně napít. Proč tu s nimi vůbec tvrdnu? Zas se tvoří otázky na které nedokážu sama odpovědět.

"Všichni se musíme chránit...co kdyby tě někdo z nás naštval a ty jsi se najednou rozhodla, že to chceš nahlásit policii? N-"

"Děláš si prdel Liame!?Proč bych to asi dělala? Nejsem kripl.. nepodrazila bych ani jednoho z vás...víš proč?" Skočila jsem Liamovi do řeči.

"Proč?"

"Protože i když jste mě v podstatě unesli...někde držíte moji matku...Harry mi leze na nervy...May mi lhala...byli jste to vy u koho jsem se po dlouhé době cítila v bezpečí....Pomalu jsem vám začala věřit... Začala jsem si myslet že jednou možná budu členem party...ale vy mi dáte zkurvenou smlouvu mlčenlivosti.... Byli jste to vy v kom jsem měla aspoň trochu důvěru a jste to taky vy u koho jsem o ní přišla" dokončila jsem svůj monolog.

Skleničku kterou celou dobu svírám v ruce jsem napustila vodou a napila se.

Obešla jsem Liama a prošla obývákem k hlavnímu vchodu.

"Kam jdeš?" May zařvala z obýváku.

"Projít se" odpověděla jsem jednoslovně. Své červené Conversky jsem měla už na sobě, takže jsem mohla rovnou vyjít.

Vyšla jsem ze zahrady a namířila si to k pláži.

"Cherry!!" Za sebou jsem slyšela známí hlas. Ignorovala jsem ho. Nemám náladu na jeho urážky. Pokračovala jsem v chůzi po silnici.

"Hej!!" Ozval se znovu. Nechci žádnou společnost. Ne teď.

"Vole zastav se!!!" Teď už řval. Hluboce jsem vydechla a zastavila se.

"Harry chtěla jsem 20 minut být sama. Co chceš?" Otráveně jsem se na něj otočila.

"Dělat ti příjemnou společnost?" Řekl sarkasticky a šel dál, blíže k pláži.
Super. Celou dobu šel přede mnou a to mi umožnilo vidět kousek jeho tetování na jeho zádech. Vypadalo to trochu jako nože, nemohla jsem to rozpoznat protože zbytek měl zakrytý bílým tričkem.

"Proč mě vlastně tolik nenávidíš?" Prolomil veškeré ticho které se zde nacházelo. Fakt se ještě ptá?

"Proč ty mě?" Uchechtla jsem se. Najednou zas bylo ticho. Zdálo se že by nevěděl jak odpovědět. Došli jsme na pláž. Všude kolem byl jen hřejivý písek. Sundala jsem si boty.

"Já tě snáším...ne nenávidím" protočil oči. Došli jsme blíže k vodě, kde si sednul a já vedle něj.

"Tak proč jsi tak nepříjemnej?"

"Protože..." Odmlčel se.

"Mi připomínáš dvě osoby...osoby který mi byli sakra blízký" zašeptal. Cože?

"A taky se trochu chováš jako já a to je spíš děsivý" uchechtl se.

"Nic z toho není důvod proč by jsi na mě byl tak hnusnej"

"Obě jsou v týhle chvíli někde ve hvězdách" podíval se na nebe,na kterém ještě svítilo slunce.

Najednou mi to docela dávalo smysl.

"Chráníš se..je to tak?" Zeptala jsem se.

"Dalo mi se to tak říct" přikývl.

"Neplánuju ti ublížit" sledovala jsem písek vedle mých nohou.

"Ty možná ne...ale ostatní ano"

"Co?"

"Nic" odbil mě.

"Nemluv v hádankách" povzdechla jsem si.

"Naser si" uchechtl se.

Všechno bylo najednou jako zpomalené. Všude bylo ticho. Bylo to úplně poprvé co jsme měli normální konverzaci...pokud nepočítám jeho pokus o sebevraždu.