Graffiti - Larry ✔

6

Ač jsem se nejdříve necítil v jejich přítomnosti moc dobře, po chvíli ze mě všechen strach opadl a já byl schopen se vášnivě rozmluvit o umění. Někteří mi doslova viseli očima na rtech, tedy kromě Naomi a Louise, který vypadal že v polovině mé řeči usnul.

„Někdy nám musíš ukázat svoje výtvory," řekl Jason, přičemž si potáhl z cigarety. Vzduch ve sklepě byl na můj vkus až moc nasáklý pachem alkoholu a kouře, ale ostatním to očividně nevadilo.

„Huh... ale nečekejte nic úžasnýho, jen mě to baví, neříkám že jsem v tom dobrej," podrbal jsem se nejistě na zátylku.

„To posoudíme sami," mumlala mezi žvýkáním čipsů Roxie. Byl jsem docela překvapený, když jsem se dozvěděl, že je jenom o dva roky starší než já. Vlastně všichni, kteří o sobě něco málo řekli, ještě studují na vysoké. Jen Louis už dlouhou dobu ležel se zakloněnou hlavou a vypadal, že usnul.

„Už sis to tu prohlédl?" zeptal se mě najednou Zayn. Bez toho, aniž bych se na něj podíval, jsem zavrtěl hlavou a usilovně se snažil ignorovat ten spalující pohled Naomi, kterým na mě znovu zírala. Měl jsem pocit, že mi jím propálí díru do hlavy a prohrabe se mými myšlenkami.

„Tak já tě provedu. Jen to tu musím uklidit a potom bychom ještě mohli zajít ven," významně mrkl na Jasona, jenž se potutelně usmál. Netušil jsem, jaký význam se v těch slovech ukrývá, ale neměl jsem moc času nad luštěním, jelikož se náhle ozvala Naomi. „To ho vážně budeme všude tahat s sebou? Vždyť mu nebylo ještě ani osmnáct!"

„Jako kdyby tobě bylo, když jsi se k nám přidala," zamrmlal potichu Louis. Tak on přece žije.

„No fajn, fajn. Vzdávám se. Pojď, Harry, já tě provedu," vyhoupla se lehce na nohy, přičemž mi věnovala vyzývavý škleb.

„Neměl by hosta provázet majitel domu?" nakrčil Zayn přemýšlivě obočí, když se na nás obrátil od skříňky, kde přeskládával lahve alkoholu.

„Nejsou náhodou tví rodiče majitelé?" ozvala se znovu Roxie. Odpovědí jí bylo jen Zaynovo pokrčení ramen.

S polknutím jsem se tedy nejistě a pomalu vydal do schodů za Naomi. Cítil jsem na sobě něčí pohled, takže jsem se rychle obrátil, abych stihl zaregistrovat Louise, jak mě se založenýma rukama na prsou sjíždí pohledem. Hned mi došlo, že ho zajímal více můj zadek než obličej, takže jsem na něj s naprosto rudými tvářemi hravě vyplázl jazyk a zbytek schodů vyběhl po dvou.

Na chodbě jsem se konečně mohl nadechnout čistějšího vzduchu, než byl ve sklepě. Otočil jsem se na Naomi, jež zrovna zavřela dveře a očima šedýma jako ocel na mě chvíli zírala, než se rozešla k místnosti vedle vchodových dveří.

Byl jsem z jejích propalujících pohledů nervózní, neznal jsem ani ji a ani důvod jejího neustálého pozorování, které se ani nesnažila nijak zamaskovat.

„Tohle je kuchyň, tady je jídelna," její nízko posazený hlas oznamující prostá slova, mi vplouval do ušních bubínků, když jsme vstoupili do prvních místností. Obě byly moderně zařízené a obrovské, sladěné do chladných barev.

Neohlížela se na mě, jen kolem mě prošla zpět na chodbu, kde zamířila do další místnosti. Sledoval jsem její vysokou postavu v těsných šatech červené barvy, jak se zvukem hlasitých kroků mizí z mé blízkosti. S povzdechem jsem nad jejím zvláštním chováním pokroutil hlavou a následoval ji. Ocitli jsme se v místnosti, minimálně dvakrát tak velké jako je obývák u nás doma.

„Obývák, tam vzadu je herna," její poslední slovo mi připomnělo film Padesát odstínů šedi, na který jsem se kdysi s Niallem díval. Jedna z největších kravin v mém životě. „Další sbírka videoher a tak...," dořekla, když viděla můj výraz. Pochybně jsem si ty zavřené dveře změřil pohledem.

„Přestaň tady furt tak postávat a pojď," vyprskla na mě náhle, když jsem si pozorně prohlížel fotky na zdech. Protočil jsem nad ní očima a šel za ní ke schodišti.

„Nahoře už je jen půda, tady je koupelna," ukazovala na dveře a už se ani neobtěžovala vejít dovnitř. „Na konci té chodby je ložnice jeho rodičů, po stranách jsou různý pokoje," přikyvoval jsem a pomalu ji předešel, abych se více porozhlédl. Doufal jsem, že to Zaynovi nebude vadit, když mu to tu trošku proslídím.

„Harry? Za chvíli už půjdem!" ozval se od schodiště Louisův hlas. Otočil jsem se s úmyslem se nakonec vykašlat na detailnější prohlídku a vrátit se za ostatními, když mě Naomi chytla za ruku a vtáhla do nějakého pokoje. Než jsem se stačil zorientovat, byl jsem natisknut na zavřené dveře.

Do nosu mi z přehnané blízkosti Naomi vstoupila štiplavá vůně drahého parfému. Byla menší, takže musela lehce zaklánět hlavu, aby mi viděla do očí.

„Co po mně sakra chceš?! Pusť mě," nechtěl jsem do ní nějak hrubě strkat, takže jsem nejdříve zvolil slovní domluvu.

„Jak jste se s Louisem seznámili?" přimhouřila na mě oči. Zíral jsem do těch ocelových duhovek a nechápal, proč mě tu drží kvůli odpovědi na takovou obyčejnou otázku.

„Cože? To se nemůžeš zeptat bez toho, aniž bys mě tu věznila?"

„No? Tak jak? Potkal jsi ho někdě v klubu? Spali jste spolu?" chrlila na mě své otázky, přičemž ignorovala tu mou. Chtěl jsem, ale nezmohl jsem se na jakýkoliv pohyb, či na jakoukoliv odpověď.

„Odpověz! Jsi jen obyčejná kurva, co ho využívá?!" křikla na mě polohlasně. Zatřepal jsem hlavou a konečně ji od sebe silou odstrčil. Zavrávorala, ovšem rychle se přichytila zdi, aby zabránila pádu.

„Co prosím?! On je snad tvůj přítel nebo co?" rukou jsem zašmátral po klice ode dveří, abych mohl velmi rychle utéct od téhle šílené holky. Prudce oddychovala, vlasy měla kolem tváří rozcuchané a v jejích očích se zračila pouhá šílenost smíšená s nenávistí vůči mé osobě.

„Ne, ale mohl by být, kdyby se mezi nás furt někdo necpal," vyhrkla. Z toho jsem pochopil, že je až přehnaně žárlivá a má crush na Louise. Zajímalo by mě, jestli on o tom ví.

„Nevím z čeho usuzuješ, že spolu chodíme, ale-"

„Vždyť vidím jak se na tebe dívá. Nejsem slepá!" křikla popuzeně a už se ani neobtěžovala ztišit svůj hlas. Nechápavě jsem na ni hleděl a snažil si vybavit jediný moment, který by něco takového dokazoval. Vzpomněl jsem si, jak mi zíral na zadek, když jsem šel po schodech, ale nic jiného mě nenapadalo.

„Ale ať už je to jakkoliv, radím ti na něj hodně rychle zapomenout," zamumlala výhružně s pohledem zabodnutým v mých očích. S povzdechem jsem nad ní protočil očima a vyřítil se z pokoje na chodbu. Neohlížel jsem se a rovnou pospíchal ke schodům. Po chodbě tam pobíhali všichni kromě Naomi a očividně se chystali ven.

„No konečně! Co vám tak dlouho trvalo?" vyjekl Jason hlasem zhrublým nikotinem. Bez odpovědi jsem si nazul tenisky a netrpělivě s ostatními čekal na Naomi.

„Ona tam snad chcípla, ne?" vydechl Louis netrpělivě, přičemž pohledem visel na schodišti do prvního patra.

Za pár vteřin se konečně vrátila houpavou chůzí za námi, znovu upravená jako předtím. Lehce se usmívala, tedy až na mě, mě si nadále měřila nenávistným pohledem.

„Hele, ale musíme jít zadem, jelikož tady ti dva idioti tam zasekli klíč v brance," poukázal na nás Zayn, než se vydal na opačnou stranu chodby ke dveřím, kterých jsem si předtím nevšiml.

Netušil jsem, kam jdeme, ani co budeme dělat, ale momentálně jsem jakékoliv rozptýlení od události nahoře uvítal. Přesně na prahu Zaynova domu se mi ovšem rozezvonil mobil. Vytáhl jsem ho a ztuhl, když jsem si přečetl jméno volajícího. Máma.