Graffiti - Larry ✔

4

Lhal bych, kdybych řekl, že jsem nebyl nervózní. Nedokázal jsem ani do svého sevřeného žaludku nacpat více než čtvrtinu mé obvyklé snídaně, kterou jsem byl nucen sníst u linky, jelikož jsem netoužil po bližším kontaktu s mou sestrou u stolu.

„Dobrý ráno," dopotácel se se zívnutím můj otec do kuchyně. Sledoval jsem jeho úsměv, jenž věnoval Gemmě u stolu. Pak si všiml mě a jeho úsměv nahradil nechápavý škleb.

„Kam ses tak vyparádil? Je sobota, nevypařil se ti už z toho kreslení mozek z hlavy?" odložil jsem talíř s nedojezeným toastem na linku, přičemž jsem si sjel své oblečení pohledem. Louis mi neřekl, co má v plánu, takže jsem si oblékl obyčejnou mikinu a džíny.

„No... jdu ven," odpověděl jsem stroze. Hodiny na zdi ukazovaly za deset minut devět.

„Jak jako že jdeš ven?" vpadla do kuchyně i má matka stále v županu, přičemž si to ihned namířila k lednici.

„S Niallem," zalhal jsem a snažil se odolat nutkání z kuchyně jednoduše odejít a vykašlat se na ně.

„Lžeš. Niall jel s jeho přáteli někam na chatu. Zapomínáš, že jeho máma je moje kamarádka," otočila se na mě od sporáku, kde začala připravovat vajíčka. Odvrátil jsem od její zamračené tváře pohled a všiml si otce, opřeného o stůl. Bylo mi jasné, že co nevidět na mě znovu začnou křičet.

„Harolde... řekni nám kam sakra jdeš a s kým," procedil otec skrze zaťaté zuby. Mou odpovědí mu bylo pouhé vzpurné zavrtění hlavou.

„Už toho mám plný zuby! Každý odpoledne mizíš někam do prdele a vracíš se až na večeři. Nemysli si, že jsme si toho nevšimli, stejně jako tvých podprůměrných výsledků ve škole," cítil jsem, jak se otec snaží ovládnout svůj hluboký hlas, aby nezačal křičet.

„Totálně sereš na školu a věčně se věnuješ naprostým kravinám. Měl by jsi se začít učit a trávit více času s námi. Až půjdeš po střední studovat na doktora, nebudeš mít čas mimo učení vůbec!" stiskl jsem ruce v pěst a porozhlédl se po kuchyni. Gemma byla s naprosto nezaujatým výrazem na mobilu a matka si mě s rukama překříženýma na hrudi, měřila stejným pohledem jako otec.

„Ale já nechci studovat to, co vy! Nechci se stát žádným pošahaným doktorem a už vůbec s vámi nechci trávit svůj volný čas. Chci se věnovat tomu, co mě baví, kdy už to pochopíte?" roztřeseně jsem vydechl a chystal se co nevidět zmizet z kuchyně. Zbývalo už jen šest minut do devíti hodin.

„Nebudeš na nás zvyšovat hlas, nezapomínej, že tě stále živíme a jen díky nám máš kde bydlet."

„Taky že doufám, že se od vás co nejdřív budu moct odstěhovat," vypadlo ze mě bezmyšlenkovitě.

„Tak a dost! Teď se půjdeš nahoru převléct do domácího a budeš se celý víkend učit. Děláš nám všem ostudu těmi strašnými známkami. Jestli takhle budeš pokračovat, tak příští rok střední nedokončíš," využil jsem tuhle pobídku k mému útěku do pokoje. Zavřel jsem a následně zamkl, přičemž jsem sebou hodil do postele.

Na učení jsem neměl ani pomyšlení, ale nechtěl jsem své rodiče podráždit ještě více. Vnitřně jsem kvůli nim přímo zuřil, jelikož mi zkazili víkend. Pro uklidnění jsem vytáhl mobil a projel si svou včerejší krátkou konverzaci s Louim.

Louis: napiš mi svou adresu, ať vím, kde tě mám zítra vyzvednout

Já: (adresa) co máš v plánu?

Louis: uvidíš zítra, ale teď už běž spát, ať má tvůj nevyspělý mozek dostatek spánku :)

Já: hej, nejsi o moc starší, než já