I bet you will love me /czech translation/

Chapter 11

Harry se druhý den probudil už zamračený. Dnes se měl setkat s Louisem u něj doma.

Starší chlapec se postaral o to, aby Harrymu psal nekonečně SMS, aby se ujistil, že přijde. Harry přemýšlel o tom, že by se choval nemocně, aby ho nepotřeboval vidět. To by ale nebylo ideální, protože Louis by ho viděl druhý den ve škole.

Se zasténáním vstal a připravil se. Měl dost špatnou náladu a nechtěl jít k Louisovi. Byl by v jeho domě a nemohl uniknout. Harry si byl jistý, že to bude peklo.

Při pohledu na své vlasy se zamračil. Bylo to rozcuchané a kudrnaté, vlasy trčely na všechny strany. Projel si rukou ofinu, aby ji upravil, ale bez úspěchu. Rozhodl se, že to nechá tak, jak to je, než to jen zhorší.

Oblékl si černé džíny, které se zdály být jediným kusem oblečení, které v poslední době nosil, a přál si, aby měl na sobě více vzrušujících věcí.

V tuto chvíli se nemohl přimět k tomu, aby se staral, protože to byl jen Louis, není to tak, že by se na něj snažil zapůsobit nebo tak něco.

Poté, co si oblékl tmavě modrou košili, popadl klíče a nastoupil do auta. Podíval se na adresu, kterou mu Louis poslal do telefonu, a doufal, že mu Louis nedal falešnou, nebyl by šokován, kdyby to udělal, aby byl upřímný.

Cesta trvala jen asi 15 minut a to bylo jen proto, že Harry jel trochu pomaleji, protože se pořád snažil vyhýbat celé téhle poflakovací věci.

Harry si v duchu poznamenal, aby udělal věci do školy a nic jiného. V Louisově přítomnosti byl kvůli tomu polibku stále trochu nepříjemný. Počítal s tím, že to bude celou dobu pěkně trapné.

Zastavil u velkého domu s předzahrádkou, na které bylo pískoviště s několika hračkami a krásnými květinami. Dům vypadal nádherně, což byl obrovský rozdíl oproti Louisově povaze. Harry měl okamžitě dobrý dojem, trochu si přál, aby tam žil.

Vystoupil z auta a přešel ke dveřím. Na spodní straně dveří uviděl rohožku se srdcem a nápisem „Welcome love". Harry se při pohledu na to usmál a cítil se vřele a vítán.

Zaklepal na dveře a o pár sekund později otevřel dveře Louis s mokrými vlasy a zrovna si natahoval košili.

Harry se přistihl, jak se dívá na Louisovy nahé břišní svaly, a rychle obrátil svůj pohled k Louisově tváři. "Nemohl jsi to udělat dřív? Není to moc příjemný pohled," řekl Harry znechuceným hlasem.

Louis se jen spokojeně usmál a podařilo se mu úplně obléknout košili. "Oh, jsem si jistý, že se ti to líbí," řekl s usměvem. Podržel dveře otevřené, aby mohl Harry vejít, a Harry obrátil oči v sloup, zatímco vešel dovnitř.

Před Harrym bylo schodiště a na pravé a levé straně několik pokojů. Na pravé stěně byla komoda s několika trofejemi a dekoracemi, které zjevně vyrobily děti. Na stěně bylo mnoho fotografií a Harry poznal mnoho dívek.

Louis si stoupl vedle něj a oba se podívali na fotky. "To jsou moje sestry," ukázal na obrázek všech 5 dětí. "A to je moje máma," ukázal na fotku ženy s brunetovými vlasy, laskavýma očima a zářivým úsměvem.

Harry si všiml, že všech 5 dětí vypadalo stejně jako ona a usmál se tomu. To bylo pro Harryho velmi zvláštní, proč by se usmíval?

"Máš tolik sester," poznamenal Harry.

"Jo, je to těžké jako jediný chlap v téhle domácnosti," zavtipkoval Louis a Harry si všiml, že to znamená, že Louis nemá tátu a Harrymu ho bylo líto. Ne proto, že by měl rád Louise nebo tak něco, ale protože Harry věděl, jaké to je vyrůstat bez táty.