Sparkle [POZASTAVENO]

43

***

Alex

Řešil jsem zrovna s Bauerem sponzoring na mé závody, které budou za pár dní, když se prudce rozrazí dveře a v nich klopýtne Elke a málem spadne na podlahu. Za ním stojí Sam a z očí jí srší blesky, když ho strčí za límec do dveří.

Dopr-

,,Nepřej si mě, jestli ho ještě dneska uvidím! Právě rozbil všechny svatební talíře a to byla poslední kapka. Od teď ho máš na starost ty! Na čem budou hosté jíst?! Na plastových taccích jak z McDonald's?"

,,Tak ať to Elke vyřeší, když to zvoral." Zavrčím a probodnu ho pohledem.

,,Počkejte, říkala jste, že mě zve na skleničku!" Namítne Elke. V tu chvíli mi to dojde. Takhle si vylívá vztek nad tím, že jsem měl ženu a dítě a neřekl jí o tom s teď mi to dává sežrat tím, že mi podstrčí toho cvoka.

Kdyby jen věděla, jak si svůj vztek vylívám já...

,,Neboj, on si za chvilku nalije, protože to nevydrží a ty si dáš s ním!"

Zavrčí a než se stihnu vzpamatovat a cokoliv namítnout, prudce práskne dveřmi, když odejde a já zůstanu v místnosti s překvapeným Elkem.

,,Moc se omlouvám, pane Bauere, musím končit, máme tady problém. Zavolám vám zpátky."

,,Jistě, v pořádku, nashle." Zavěsíme.

,,Páni, kámo, ta má ale páru!" Zasměje se svému vtipu, ale já se mezi tím vzpamatuju a vyletím z místnosti. Mezitím si při tom vzpomenu na facky, co mi dala. Jo má páru, ale ta rána pěstí v koupelně byla horší.

Za tohle bych ji měl podle předpisů správně vyhodit, jenže mě to ani na vteřinu nenapadlo. Navíc tam nebyli žádní svědci...

,,Tobě nestačilo to, že kvůli tobě mě málem zažalovali a byl jsem x hodin na meetingu?" Křiknu na něj a pak si vzpomenu zase na Sam.

,,Sam!" Zavolám na ni a ona se prudce otočí.

,,Ani to nazkoušej!" Zavrčí a já polknu na prázdno, když se za ní zavřou dveře od výtahu.

Sakra!

Vjedu si rukama do vlasů a zhluboka se nadechnu, abych nezačal házet vším, co najdu okolo.

,,Páni! To seš ty?" Uslyším z kanceláře. Rychlými kroky k němu dojdu a vytrhnu mu z pracky fotku, na které jsem s holkama.

,,Jaks to dával, mít doma dvě ségry, kámo?"

,,Líp, než tebe v mé kanceláři," Zavrčím potichu. Naštěstí si toho nevšimne a zapadne do židle a začne se v ní točit.

,,Kde je Philipp?" Zeptám se a promnu si kořen nosu.

,,Nejspíš někde vyspává kocovinu. Byl vylitej jak váza." Konstatuje, když si hodí nohy na můj stůl. A počkat...Něco tady nehraje....

,,Hele, když ho najdeš a vezmeš ho do města na několik hodin, máte u mně dva lístky na závody." Vyhrknu a prudce mu shodím nohy ze stolu, když k němu dojdu. Jsem zoufalý. A zoufalí lidé dělají zoufalé činy.

,,To jako fakt?" Zeptá se. Očividně jsem ho tou nabídkou zaujal.

,,Jo, je tam jedna hospoda. U Maria. Dělají tam výborný vídeňský telecí řízek." Očividně jsem ho fakt zaujal, protože se zvedne.

Jo, Elkeho nalákáte na dobré jídlo.

,,U Maria?" Poškrábe se na bradě a já jen rychle zakývu hlavou na souhlas. Potřebuju se ho co nejrychleji zbavit, i kdybych je tam měl odvést-

Tak počkat.

Škrtněte si to.

Kdybych je tam měl odvést, tak jedeme v noci a vyklopím je sto kiláků odsud. Nebo je posadím na letadlo do Austrálie bez zpáteční letenky. Hlavně co nejdál odtud.

,,Tak jo." Souhlasí. To bylo příliš snadné.

,,Užijte si to!" Zavolám za ním, jenže on se zastaví ve dveřích a prohlíží si fotky a zamířím to k barovému stolku v rohu místnosti naproti dlouhé kožené sedačce.

Odzátkuju karafu a chystám se si nalít do skleničky, když si vzpomenu na Samina slova, že nevydržím jeho neustále žvanění a zase karafu zazátkuju a posadím se k laptopu a najedu na stránky kampaně, jak zviditelnit zdravé hotely, kterou jsme před pár lety rozjeli.

Najednou mi přijde textovka, že musím vyzvednout Susanne Jongovou na letišti a opřu se do židle, když mě něco napadne.

,,Elke? Mám pro tebe práci..." Začnu a hned toho zalituju. Ale neodvolám to. Když už se to má posrat, ať se to aspoň posere pořádně.