Ineffable Universe

16. Pět dní do rozlučky - Den 4.

 Brzy ráno, hned po snídani si Lucifer svolal všechny své hosty k baru, aby se mohli seznámit s plánem rozlučky. Podle Lucifera byla příprava oslavy důležitá. Její průběh už pak tolik ne. Tedy pokud se všichni dobře bavili a byl všude dostatek alkoholu. Jako první měl přijít na řadu brainstorming. Měl svůj plán, ale každý nápad mohl být dobrý a ještě pozvednout úroveň oslavy. V baru se sešli všichni kromě Azirafala s Crowleym. Ti museli být překvapení a proto se o ně dnes musel starat John. Nesměli vůbec vykročit do Luxu. Tím by se mohlo jakékoliv překvapení zkazit.

A když už mluvíme o překvapení, tak kdo by čekal že po dni klidu vybuchne v baru hned po ránu hádka. Hádka mezi Bartym a Killgravem. Nikdo z přihlížejících ani nepostřehl, co bylo podnětem jejich hádky. Hlavní bylo, že oba dva měli velkou moc a jediným slovíčkem by se mohlo vše pokazit. Stejně jako první den, šel Lucian odvést muže ve finálovém stranou a Doktor se snažil uklidnit Bartyho. Bohužel ani v tento den to nemělo smysl. Oba dva byli příliš paličatí a hrdí.

„Barty," řekl Doktor, ale než mohl pokračovat, teleportoval se kouzelník pryč. Pán času by ho mohl zkusit pomocí šroubováku přivolat zpět, jenomže by to mohlo věci ještě zhoršit. Měl tušení, že když ho nechá vychladnout, určitě mu pak sám odpoví.

Na druhé straně místnosti Killgrave nadával Lucianovi. Jako kdyby se předchozí den vůbec nestal. Choval se k němu jako ke zvířeti. Možná i hůř. Byl celý rudý až by někdo mohl podotknout fialový vzteky a dával svou náladu jasně najevo. Když si uvědomil, že na něj mířili všechny oči v baru, uklidnil se. Upravil si kravatu a lehce si odkašlal.

„Za všechno co jsem prožil, poznám když mě někde nechtějí. Vidím vám to na očích. Řekl bych ještě pár vět, ale nestálo by to za to. Raději se vrátím zpět. Oslava se klidně bez jednoho člověka obejde," řekl a přešel k Doktorovi.

„Odvezeš mě do mé doby na místo, kde jsi mě vyzvedl. Hned!" rozkázal mu přísně. A aniž by se ohlédl zpět, odešel za Doktorem, který nemohl dělat nic jiného, než ho uposlechnout. S nezvyklý klidem nastavil loď a bez jediného otřesu, je přenesl do Hell's Kitchen. Na adresu kam si Killgrave poručil.

Zebediah Killgrave vystoupil z budky před dům, do kterého měl plánu nastěhovat se spolu s Jessicou. Možná že by se tam nastěhoval sám a našel si místo Jessici někoho jiného. Sice ten její vzdor proti němu byl jaksi roztomilý a nejraději by si ji nechal jen tak pro sebe, ale tak nějak věděl, že to nebylo to pravé ořechové. Navíc najít někoho speciálního mezi všemi lidmi, bylo až překvapivě snadné.

Přešel k domu a v lovil ze svého saka klíče. Již chtěl vejít dovnitř, když si všiml kroků směřující k němu. Otočil se a málem by ani nevěřil svým očím. Před ním stala Jessica. Už jen ten fakt, že přišla dobrovolně ho udivoval.

„Jessico, jaké příjemné překvapení," usmál se na ní. Ona se však sotva pousmála a prohlédla si dům před kterým stáli.

„Pěkný dům že? Nebyl sice nejlevnější, ale poctivě jsem ho koupil. Navíc je v perfektním stavu," doufal, že tím udělal dojem. „Chceš jít dál?"
„Jo. Chci si promluvit," řekla tvrdě.

„Nabídnu ti něco k pití? Čaj, kafe? Nebo jak tě znám tak něco tvrdšího?" nabídl když byli oba dva vevnitř.
„Něco tvrdšího by bodlo," odvětila a prohlížela si dům zevnitř. Tolik ji připomínal dětství.

„Doufám že ti nevadí, že tu mám jenom víno," zavolal na ní.
„To nevadí," odvětila. Killgrave se otočil, aby mohl pro skleničky, a před sebou spatřil s Jessicu. Než mohl něco říct, zapíchla mu injekční stříkačku do krku a vpíchla do něj uspávadlo.