Ineffable Universe

1. Cizinec z modré budky pt. 1

 Bylo poklidné lednové odpoledne. Ulice byly zahalené v bílém kabátě a vzduchem poletovalo pár sněhových vloček. Konec světa byl úspěšně odvrácen a svět zajel zpět do svých obvyklých kolejích. Zasněženým parkem svatého Jamese se procházeli dvě nadpřirozené bytosti a užívali si toho klidu. Zvlášť když jim již pár měsíců nehrozilo nebezpečí od nebe ani od pekla. Oba muži byli jako protiklady. Jeden byl oděn v bílých krémových tónech zatímco ten druhý byl oblečen od hlavy k patě celý v černém.

Byl to Crowley s Azirafalem. Azirafal miloval zimu. Tedy vlastně měl rád všechny roční období. Crowley na druhou stranu zimu rád neměl. Mělo to co do činění s jeho hadí podstatou. Naštěstí mu Azirafal věnoval k vánocům, které "neslavili" speciální vyhřívanou zimní soupravu aby jeho démonovi již nemohla být zima. Možná to bylo pouhým faktem, že byla zima ale i přes to všechno speciální oblečení se klepal zimou. Držel se se svým andělem za ruku a z toho čerpal alespoň malinko tepla.
Jak se procházeli, prošli kolem malého altánku, který stál nad zamrzlým rybníkem. Kolem stála skupina lidí. Muži v oblecích, ženy v krásných šatech a v samotném středu, v úkrytu altánku stal pár. Žena a muž. Žena měla na sobě krásně dlouhé bílé šaty s bílým kožichem, jenž jí zakrýval ramena a muž měl klasický smoking. A i když se zde svatby konaly spíše na jaře kdy to vše kolem kvetlo, nebo v létě, tak i v zimě to mělo své kouzlo.

Oba dva se zastavili a kochali se podívanou. Zastavili se akorát v části, kdy ženich políbil nevěstu a ta následně hodila kytici za sebe. Crowley to pozorně sledoval a v hlavě si představoval, že by to mohl být klidně on a jeho Anděl. Musel uznat, že to bylo nádherné. A pak ho napadlo, když měli klid od všech těch věcí okolo, že by se mohli vzít.

„Anděli, co kdybychom se taky vzali?" zeptal se osoby vedle sebe. Nedostala se mu ale žádná odpověď. Obrátil se proto na svého partnera, aby zjistil že Azirafal sledoval pouliční vozík který prodával horkou čokoládu a trdelníky. Azirafal se na démona otočil a podíval se na něj svýma velkýma očima. Crowley okamžitě věděl, co měl na srdci. A návrh k svatbě to nebyl.

„Tak pojď. Zvu tě," řekl poraženě a ani toho si jeho anděl nevšiml. Oba dva zamířili k stánku. Azirafalovi koupil horkou čokoládu a čerstvý trdelník a sobě si koupil svařák, který ho nyní příjemné hrál do rukou a i zevnitř.

Po této malé zastávce začalo více sněžit a oba muži se rozhodli vrátit. Jejich kroky je zavedly k zavřenému knihkupectví.
„Mohu tě pozvat na sklenku vína?" zeptal se Azirafal, vzal si od démona prázdný kelímek a nechal je zázrakem zmizet.
„To bych moc rád, ale ještě musím zalít kytky. Když jim dostatečně nepohrozím, zleniví," vymluvil se. Ještě stále přemýšlel nad svatbou kterou viděl a myšlenka, že by si mohl vzít Azirafala ho nepustila. Rád by o tom ještě v klidu přemýšlel. A navíc to byla malá pomsta za to, že ho v parku ignoroval, když se ho zeptal na svatbu.
„Oh, tak dobře," odvětil lehce zklamaně. Ale hned se na to usmál svým klasickým úsměvem. „Jak si přeješ. Opatruj se," řekl a upravil mu lehce šálu na krku. Crowley se malinko skrčil, aby na něj lépe dosáhl a anděl tě situace využil aby mu věnoval malý polibek na tvář na rozloučenou. Přesně v ten okamžik Crowleymu přestala být zima.
„Taky se opatruj," zamumlal. Sice se po armagedonu který nebyl stali oficiálně párem, ale stále ho občas podobná gesta zaskočila. Poté se otočil a vydal se k Bentley, kterou měl zaparkování hned vedle. Posadil se dovnitř a ještě než odjel, tak mu anděl zamával ze dveří.

Jak mohl jen tak dělat, že se nic nestalo. Jako anděl určitě musel cítit a vnímat všechnu tu lásku, která v tom okamžiku plnila okolní vzduch. Nechápal a snažil se tomu přijít na kloub. Projížděl po Londýně rychleji než byla povolená rychlost. Bylo dobré, že měla jeho Bentley vlastní rozum a dokázala se řídit sama, jelikož její pán byl myšlenkami zcela mimo provoz. V půli cesty se přeplo rádio ze kterého začalo hrát svatební pochod od skupiny Queen.
„Ještě ty začínej," a snažil se přeladit rádio na něco jiného. K jeho smůle však marně.
„Will you marry me?" zazněl úryvek z jiné písničky.
„To není tak jednoduchý," zabručel.
„Guess I'm fool... falling in love with you" odvětil auto skrze rádio a dal si hrálo svoje. Crowley se s ním přestal hádat, jelikož to stejně nemělo cenu. Oba dva byli stejně tvrdohlaví.